Nejste náhodou doomer? Poznáte to snadno: svět spěje ke konci, káva je drahá a vy preventivně čekáte katastrofu

Existují lidé, kteří ráno otevřou okno, nadechnou se čerstvého vzduchu a řeknou si: „To bude krásný den.“ A pak jsou ti, kdo při pohledu na modrou oblohu procedí: „Hm. Tak schválně, co se dnes pokazí.“ Pokud vám je bližší druhá skupina, možná už jednou nohou stojíte ve světě doomingu, životního stylu, kde hlavní roli hrají katastrofické scénáře.

Fenomen doomerů se v posledních letech rozjel hlavně na sociálních sítích. Typický doomer je unavený, ironický, chronicky skeptický a přesvědčený, že lidstvo směřuje do záhuby rychlostí levného fast fashion výprodeje. Není to úplně deprese, není to ani obyčejná špatná nálada. Je to spíš životní filozofie ve stylu: „Ano, koupím si sérum proti vráskám, ale stejně nás všechny zničí AI.“

Katastrofický Netflix v hlavě

Dooming má jednu zvláštní vlastnost: člověk si postupně začne vytvářet emocionální závislost na negativních zprávách. Scrollování titulků typu „Ekonomové varují“, „Experti bijí na poplach“ nebo „Tahle potravina vás možná pomalu zabíjí“ se stává večerním rituálem. Psychologové tomu říkají „doomscrolling“, nekonečné konzumování špatných zpráv online. Výzkumy ukazují, že lidé, kteří tráví nadměrné množství času sledováním negativního zpravodajství, vykazují výrazně vyšší míru úzkosti a pocitu bezmoci. Když si ve 23:47 čtete článek o tom, že planeta hoří, spánek kvalitnější zřejmě moc nebude.

Mozek totiž miluje drama. Evolučně jsme nastavení víc vnímat hrozby než dobré zprávy. Pravěký člověk, který ignoroval šustění v křoví, skončil jako něčí večeře. Ten, který preventivně panikařil, měl větší šanci přežít. A dnešní mozek? Ten reaguje podobně, jen místo tygra řeší inflaci, mikroplasty a komentáře na Facebooku.

Mohlo by se vám líbit

Janet Jackson a její recept na krásu v 60: Tvrdě na sobě pracuje, má malé dítě a její pleť je zázrak přírody

Skeptický humor jako životní strategie

Každá generace má svůj typ lidí, kteří už roky tvrdí, že „tohle špatně dopadne“, a občas jim to nepříjemně vyjde. Nevěří reklamám na štěstí, motivačním citátům a už vůbec ne tomu, že „všechno bude dobré“. Přesto si zvládnou koupit nové povlečení, upéct banánový chlebíček a přežít další den. Možná právě proto jsou doomerské osobnosti tak populární. V době toxické pozitivity působí jejich skeptický humor skoro osvobozujícím dojmem. Když někdo místo „manifestujte hojnost“ řekne „však ono se to nějak pokazí“, část populace si paradoxně oddychne. Doomer totiž není jen člověk, který vidí všechno černě. Často je to někdo, kdo už je jednoduše unavený z permanentního tlaku být nadšený, produktivní a „nejlepší verzí sebe sama“. A tak místo afirmací používá ironii. Hodně ironie.

Jak poznáte, že jste doomer?

Nemusíte sedět v tmavém pokoji a poslouchat depresivní techno. Moderní doomerka často vypadá úplně normálně. Jen při plánování dovolené automaticky kontroluje geopolitickou situaci, má v mobilu aplikaci na počasí otevíranou častěji než Instagram, každou pozitivní zprávu podezírá z marketingu, po větě „máme pro vás skvělou novinku“ cítí lehkou nevolnost a výraz „nejlepší roky života“ jí připadá jako podvodná reklama. Součástí doomerské estetiky je navíc schopnost dělat si legraci i z vlastního stresu. Protože když už se svět hroutí, minimálně z toho může být dobrý meme.

Mohlo by se vám líbit

Bleisure mění pravidla hry v práci. Ze služebních cest se stávají mini dovolené, a je to naprosto v pořádku

Proč jsou ženy k doomingu náchylnější

Podle některých studií ženy častěji absorbují emocionální stres z okolí a mají větší tendenci přemítat nad budoucností. Zatímco muž si po přečtení krizového článku pustí fotbal, žena začne googlit, jak dlouho vydrží rýže v uzavřeném obalu. Velkou roli hraje i permanentní tlak na výkon. Být úspěšná, krásná, zdravá, klidná, hydratovaná a ideálně ještě používat SPF 50. Není divu, že část žen místo motivačních podcastů raději přijme filozofii „nic nemá smysl, ale aspoň mám dobrý trenčkot“.

Dá se z toho dostat?

Dá, ale nestačí jen pozitivně myslet. Psychologové doporučují hlavně omezit nadměrný příjem negativních informací, hlídat čas na sociálních sítích a vracet se k věcem, které člověku dávají pocit kontroly. Třeba vaření, sport, zahradničení nebo obyčejné vypnutí mobilu. A hlavně, není nutné být permanentně nadšená ze života, abyste byla psychicky v pořádku. Mezi toxickou pozitivitou a permanentní apokalypsou totiž existuje poměrně zdravý prostor. Takový, kde člověk ví, že svět není dokonalý, ale zároveň si ještě dokáže koupit kytku jen proto, že hezky vypadá.

Zdroje: Autorský text, Psychology Today, Harvard Health, The Guardian, Wired, Mayo Clinic