To přece (ne)zvládnu: Umění říkat ne

Před několika lety jsem stála nad propastí pracovního vyhoření a partnerské krize. Částečně kvůli vedlejší práci, kterou jsem nedokázala odmítnout, protože šlo o pěkný zářez do „sívíčka“. „Deset nebo dvacet minut denně,“ mávala jsem rukou pokaždé, když se mě někdo zeptal, kolik mi moje prestižní bokovka zabere času.

Ve skutečnosti se mi však společně s mým tehdejším zaměstnáním rozlévala do večerů, víkendů a jako stín mě provázela i během dovolených. „Počkej chvíli, teď musím něco dodělat,“ odbývala jsem čím dál častěji s mobilem v ruce svou malou dceru, anebo předstírala, že naprosto přesně vnímám, co mi říká můj muž.

Klid nad zlato

Někdy v té době se u mě začaly projevovat návaly vzteku, což mělo pochopitelně dopady i na mé nejbližší. Manžel si sem tam neodpustil uštěpačnou poznámku a mě začaly pronásledovat pocity viny a úzkosti, že nic nestíhám a nedělám pořádně. Začala jsem sekat nepochopitelné chyby. Práh vyhoření byl blízko, nicméně než abych si připustila, že povaha téhle práce mi nevyhovuje a příliš zasahuje do mého osobního života, nemluvě o tom, že její objem nenápadně narůstal, přesvědčovala jsem se, že to přece musím zvládnout. Jenže jak se to říká – stokrát nic umořilo osla?

Jak říkat ne může znít jako banální téma ze seberozvojové příručky. Pokud se však týká vašeho volného času, jde o komplikovaný proces, do něhož se promítá celá řada protichůdných emocí. Když moje psycholožka na terapii poprvé vyslovila slovo zahlcení, strašně se mi ulevilo. To bylo ono! To byl pocit, který jsem do té doby nedokázala popsat ani pojmenovat.

Zčásti protože jsem si myslela, že na ně nemám nárok. Jedno dítě, práce od počítače, na co já si tak můžu stěžovat? Zahlcení vám ale nemusí hrozit, jen když...

...CELÝ ČLÁNEK NAJDETE V BŘEZNOVÉ MARIANNE.

Aktuální číslo Marianne v digitální podobě koupíte ZDE

Předplatné Marianne nebo jednotlivá čísla s poštovným zdarma pořídíte ZDE.