RADKIN HONZÁK: Pamatujme na své předky

Naši mrtví jsou pro náš život důležitější, než tušíme. Vždyť už praotec Čech s bratrem Lechem s sebou vzali „obrazy dědů“. Nacističtí vrahové exhumovali hřbitov v Lidicích, když si přáli, aby tato obec navždy zmizela v zapomnění. Člověk potřebuje spoustu dobrých mrtvých, aby byl živ, napsal Eduard Petiška. Listopad je doba, kdy vzpomínáme, část svíček je zapalována s přáním, aby ti, kteří odešli, zůstali, kde jsou, a nevstupovali do našeho dnešního světa. „Karlík Klein,“ medituje Osbornův starý komik, „Karlík Klein… Říkával vždycky, buď slušný k lidem, když jdeš nahoru, mohl bys je potkat, až půjdeš dolů.“ Co nám říkají ti, kteří se přeplavili přes řeku Styx? Byli jsme včera, co jste dnes vy. Co jsme dnes my, budete zítra i vy.

Co má v životě cenu?

Australská pečovatelka Bronnie Ware zjišťovala, čeho lidé před smrtí litují (Čeho před smrtí nejvíce litujeme. Portál, Praha, 2012), a zjistila, že jsou to následující věci:

1. Kéž bych měl odvahu žít skutečně podle sebe, ne podle toho, co ode mě očekávali druzí.

2. Přál bych si, abych tak tvrdě nepracoval.

3. Přál bych si, abych měl odvahu vyjádřit své city.

4. Přál bych si, abych zůstal v kontaktu se svými přáteli.

5. Přál bych si, abych byl šťastnější. To je překvapivě časté. Mnozí si až do konce neuvědomují, že štěstí je volba.

Listopad nabízí zastavení, usebrání, přemýšlení, hodnocení. Následující terapeutický postup, který používám, není zdaleka tak morbidní, jak na první pohled vypadá. Zamyslete se na chvíli nad tím, že i vy jednoho dne přestanete zdobit zemský povrch. Kde bude vaše poslední lůžko? Kdo tam bude s vámi? Co řeknete na odchodnou? Kdo vám půjde na pohřeb? Co budou říkat po cestě? Co bude na vašem náhrobku? A co budou říkat po pohřbu, až „vás budou zapíjet“? Co nějaký darebák načmárá na zadní stěnu náhrobního kamene? Co zajímavého a současně podivného se najde ve vaší pozůstalosti? Co se na vás provalí po letech? Teď!

Teď máte ještě čas udělat pro svůj život všechno, abyste nemuseli litovat. Protože je to ve vašich silách, ve vašich myslích. Pověst vypráví, že Sokratés jednoho dne přišel na tržiště, rozhlédl se a zvolal: „To je věcí, které nepotřebuju.“ Je načase zamyslet se, zda se neplahočíme za něčím, co vlastně žádnou hodnotu nemá, zda věnujeme čas a energii tomu, abychom žili dobře.