Stesk po zmizelé ‚zapékance‘ přinutil polské architekty k navržení moderního interiéru, který by typické pochoutce vrátil čest a slávu.
Stejně jako kdekoli jinde, i v polském hlavním městě Varšavě jsou velmi populární hamburgery a jiné druhy fastfoodových potravin pocházejících z různých konců světa. Mezi Poláky se ale najde mnoho takových, jejichž srdce tu a tam zatouží po typické polské pochoutce, tzv. zapékance, kterou si oblíbili v 70. letech, v dobách komunistického režimu. Zepékaná bageta se žampiony, sýrem, masem a zeleninou ovšem postupem času vymřela jako dinosauři nebo by se dalo říct, že snědla svůj vlastní ocas. V 90. letech ji nahradily mražené bagety vyrobené z levných surovin, které stačilo hodit do mikrovlnky, a navíc se prodávaly na nepříliš vábných místech s rychlým občerstvením.
Foto: Jakub Certowiz
Studio Moko Architects navrhlo v jednom průčelí domu z 50. let moderní bageterii, která zapékanku vrátila zpět na výsluní. Bageterie dostala název Serwus a kromě tradiční verze bagety s houbami rozšířila nabídku o další varianty připravované jen z těch nejlepších surovin. Interiér byl navržen tak, aby nostalgicky připomínal tržiště, jež v dalších letech vystřídaly supermarkety. Malý prostor je rozdělen do pěti pomyslných stánků vyrobených z ocelové konstrukce v červené a žluté barvě jakou má kečup a sýr. Každý z nich je určený pro konkrétní funkci v procesu přípravy jídla.
Foto: Jakub Certowiz
První slouží jako uvítací zóna, kde si zákazník vybere z nabídky a rovnou i zaplatí. Druhý stánek se zvedací deskou a dvířky je jakýmsi propojovacím bodem mezi zónou zákazníka a zónou zaměstnance. Poté se zákazník přesune ke třetímu stánku, kde kuchař připravuje omáčky a kde se skladují veškeré suroviny. U čtvrtého stánku už jde příprava zapékanky do velkého finále. Natěšený zákazník se odtud přesune k oknu, kde si může zapékanku v klidu sníst.
Foto: Jakub Certowiz
Marianne Talk s terapeuty Michalem a Michaelou Bartošovými: Co chtějí muži od žen a ženy od mužů?
