Promotion

Ne, nejsem lemra líná, že bych se těšila na plošnou karanténu, ale přesto se najdou okamžiky, kdy člověka potěší, že svět není tak úplně v pořádku.

Promotion

Ne, okamžik, kdy jsem se dozvěděla, že do odvolání nesmím za maminkou, to nebyl. Ani situace, kdy jsem zjistila, že bez roušky nezaběhnu ani do večerky pro pár rohlíků. A že mě náš místní milý vietnamský obchodník zkrátka přes práh nepustí. Taky mě naštvalo, že představení, na které jsem se tolik těšila už na jaře a bylo odloženo na podzim se dnes pro změnu odkládá… Desítky situací, které mě přesvědčují o tom, že doba je vymknutá z kloubů. A že to vypadá na pořádně dlouhý covidový mejdan. Protože dokud se mu nepostaví pořádná autorita, bude si dělat co chce. Jeden den to, jiný ono. A nám nezbývá, než se s tím naučit žít.

Přesto se najdou pozitiva, která je třeba řádně ocenit. Seděla jsem na poradě a najednou mi cinkla sms zpráva. Ve škole, kam docházejí (zatím stále ještě, ale zítra to tak být nemusí) dvě z mých dcer, se ruší třídní schůzky. Do odvolání. Konečně super nápad. A pro mámu, která ještě loni musela v jediném termínu oběhnout tři třídy, poměrně radostná zpráva. Jak asi mám sedět ve třídě A a poslouchat exhibice rodičů, kteří se snaží dostat z pedagoga informace až osobního charakteru, když mám být zároveň ve třídách dalších?

Pravdou je, že takových zoufalců je nás ve škole víc. Zatímco jiní mají třídní schůzky s následující kávičkou s rodiči aktivisty za společenskou událost, já a pár mě podobných, běháme mezi třídami podle scénáře: V áčku se teď řeší škola v přírodě. Tam se musí. Béčko s jídelnou a novými pravidly odnášení táců od stolu počká. No jo, jenže díky dotazům paní Novákové z áčka, která nemůže pochopit, co to je platba převodem a co za ní dítě dostane se dostávám do skluzu a měla bych už být v céčku, kde se v půl šesté budou řešit přijímací zkoušky. Po takto strávené hodině dvou, jsem nikdy nebyla zralá na potlach s rodiči, ale na resuscitaci v nejbližší nemocnici. Ano, přiznám bez obalu, že mé duši se protiví, když učitelé neumí schůzky řídit, nechají rodiče exhibovat a místo informací, které se dají předat stručně, jasně a k věci, se ze třídních schůzek stává pekelné divadlo.

ČTĚTE TAKÉ: KLÁRA KOTÁBOVÁ: Čtete příbalové letáky?

Proto mě velice těší, že letos schůzky nebudou: V komunikaci online snad nedojde k předvádění se jednotlivých rodičů, mailem si mohou svoje privátní dotazy vyřídit, aniž by zdržovali další dospělé, které nezajímá důvěrná informace o tom, že tedy by třídní pan učitel měl v jídelně zařídit, aby Pepíček nepapal zelí, protože po něm má střevní obtíže.

A podobné radosti, však to znáte.

Zkrátka já mám jasno. Covid mi radost nedělá, jeden volný večer, který jsem kvůli němu získala, ano. Neznamená to ale, že si budu s učiteli psát míň nebo že bych se o školu nezajímala vůbec. Mám ráda dostatek informací, ještě raději je dostávám strukturované. V odrážkách.

Ušetří se tím totiž čas. A já si můžu osnovu toho, co nás v dalším období čeká přečíst bez hrůzy, že prošvihnu informace relevantní pro jinou dceru v jiném ročníku.

Podtrženo shrnuto: Hledejte v každé době to hezké. Protože ono to tady, všude kolem nás je. Stačí se jen rozhlédnout nebo počkat na esemesku. Však ono vám to dopípne.

Krásné dny a hodně zdraví přeju.

ČTĚTE TAKÉ: JAN HNÍZDIL: Místo dětí bývá nutné léčit rodiče

Promotion