KLÁRA KOTÁBOVÁ: Čtete příbalové letáky?

Moje dcery se mi smějí. Dostanou popáté ta samá antibiotika? Maminka si nejprve přečte příbalový leták, jestli jim třeba nebudou škodit – v kombinaci s léky na alergii. Případně jestli se neosypou, když si během medikace dají kuřecí vývar nebo kuře na paprice. Snažím se z mini písmenek vyčíst úplně všechna rizika a klidně přiznám, že mě to nějak vnitřně uklidňuje. Protože znáte to: Kdo je připraven, není zaskočen.

Navíc moje kamarádka má za sebou nepěkný příběh. Před lety se jí po velice dlouhém období okořeněném několika potraty podařilo otěhotnět v době, kdy jejímu jinému stavu nedával už asi vůbec nikdo naději na úspěch. Protože byla úzkostlivá a necítila se dobře, což je z logiky výše popsaného asi normální, zaběhla ke svému gynekologovi na konzultaci. A on jí předepsal léky na uklidnění, prý na bázi bylin. Janka si doma přečetla příbalový leták a nevěřila vlastním očím. Pan doktor jí předepsal lék k urychlení nástupu přerušení těhotenství nebo něco podobného. S léčivem v ruce, příbalovým letákem v zubech a jen v pantoflích vtrhla do ordinace a dozvěděla se, že pan profesor toho má moc, a že se spletl? Od té doby vím, že i doktor je člověk, jen jeho omyl může mít fatální rozměry. Proto si raději přečtu, jestli léčivo mě a mé rodině předepsané nemůže napáchat nějakou nevratnou paseku.

ČTĚTE TAKÉ: KLÁRA KOTÁBOVÁ: Nikdo není robot

Zjara mě začal bolet loket. Bursitida, vytrhané vazy, kombinace nepěkná, operatérů málo. Takže jsem dostala, po dobu, než přijdu na řadu a operatér zavelí: „Skalpel, prosím“, léky na utlumení bolesti.

Přečetla jsem si doma letáček od daného léku a zjistila, že řídit bych s ním neměla. Že budu ospalá, taky mě navštíví nechutenství, začnou se mi vytvářet otoky v obličeji. Že mě bude bolet vše kromě postiženého místa. Že budu ale také trpět nespavostí. Možná mít vyrážku, kolapsové stavy a výpadky paměti. A že bych rozhodně neměla užívat jiné léky na bolest, protože bych si mohla způsobit rakovinu jater.

Kromě toho, že si všechny informace dost protiřečily, měla jsem pocit, že bez pomoci odborníka s oteklou horkou a bolavou rukou už nepřežiju ani den. Takže jsem si vzala jednu, pak druhou tabletku a otekla jsem, unavená jsem byla, přitom nemohla spát. Mozek mi pracoval ve zcela jiném módu, než jak jsme zvyklá, že běžně funguje. Takže jako stál a přemýšlel. Jestli fungovat, nebo ne. Což mě znervózňovalo, ale bylo to tak jediné, co jsem s tím mohla dělat. Jo a taky zavolat panu doktorovi. Když jsem mu zpomaleně a s mnoha přeřeky vysvětlila, co že se to se mnou děje. Rozhodl se, že bych měla okamžitě medikaci vysadit. Že je vlastně vhodnější pro jinou diagnózu a že mě by slušely tabletky XY. A že mi tedy napíše něco jiného. Za což jsem poděkovala, ale odmítla. Do dalšího experimentu jsem se totiž už pouštět nechtěla. Nejsem pokusný králík a navíc jsem věděla, že než se tělo vrátí k normálnímu fungování, bude to trvat tak týden. A taky že jo. Než jsem se zbavila i stopových prvků v těle, trvalo to přesně sedm dní.

ČTĚTE TAKÉ: Ovládněte čas a staňte se manažerkou rodiny

Pak jsem si konečně oddychla a začala fungovat normálně. Tedy nejen pracovat, ale také kontrolovat dětem připravené školní tašky, chystat svačiny, schopnost zapnout se do oblíbených džínů se také vrátila, v okamžiku, kdy jsem splaskla.

Divíte se mi ještě, že studuji, co si dávám do těla? Já sobě ne. Ruka sice pořád bolí, ale dá se s tím přežít. Se ztrátou koncentrace, vyjadřovacích schopností, pasu a očí, které díky otokům nejsou schopné vidět, už tak moc ne.

Na to myslete, až budete poctivě a bez diskuze zobat, co vám přepracovaný a roztěkaný lékař předepíše. A pozor heslo: „Lidé čtěte“, v tomto případě platí dvojnásob.