Byt z konce 30. let proměnili architekti na dokonalé místo pro život. Vyniká otevřeným prostorem, promyšleným úložným řešením a výhledem na Vltavu

Na první pohled vás zaujme světlo. Rohový byt má tu výhodu, že se do něj přirozeně dostává z více stran, a právě s tím architekti pracovali od samého začátku. Rekonstrukce nešla cestou radikální proměny, ale spíš pečlivého hledání toho, co už v prostoru funguje a co má smysl. Prostor o rozloze 115 metrů čtverečních se nachází v pražském historickém domě. Nabízí výjimečný výhled na Vltavu, který se stal jedním z hlavních motivů celého návrhu. Důležité bylo, aby se dispozice přizpůsobila potřebám mladé rodiny a zároveň neztratila původní charakter.

Dispozice dává prostoru nový rytmus

K největším změnám došlo v hlavním obytném prostoru. Odstraněním příčky mezi dvěma místnostmi vznikl otevřený celek propojující obývací část, jídelnu i kuchyň. Právě tady se odehrává většina každodenního života. Kuchyně už není schovaná v zadní části bytu, ale přirozeně se přesunula do centra dění. Dominuje jí výrazný ostrůvek v tmavě modrém tónu, doplněný pracovní deskou z přírodní žuly. Celek působí sebevědomě, ale ne rušivě. Naopak přirozeně navazuje na zbytek interiéru. Zajímavým prvkem je i jídelní stůl vyrobený na míru. Kombinace oceli a světlé překližky propojuje kuchyň s obývací částí a dodává prostoru lehkost. Nic tu nepůsobí náhodně, všechno má své místo i důvod.

Materiály navazují na minulost

Interiér nevyniká přílišným množstvím materiálu. Jde především o jednoduchost a promyšlenost. Hlavní roli tu hraje dřevo, a to nejen na podlahách, ale i na vestavěném nábytku. Na skříních se objevuje dubová dýha. Velice citlivě vyřešili architekti přechod mezi starým a novým. V chodbě se potkává původní parketová podlaha s novou litou vrstvou, která prostor sjednocuje. Tmavě mořené detaily pak vytvářejí vizuální rytmus, díky kterému byt drží pohromadě. Původní dveře se dočkaly renovace a doplnily je nové nadsvětlíky. Díky nim proniká světlo hlouběji do dispozice a byt působí otevřeněji. Právě tyhle drobnosti dělají velký rozdíl. Jedním z nejsilnějších momentů projektu je rohový sloup. Původně technické omezení se proměnilo v hlavní prvek, kolem kterého se byt doslova otáčí. Odkryté betonové trámy na něj navazují a vytvářejí přirozené centrum prostoru. Architekti s tímto místem pracovali vědomě. Pomocí zrcadel a dřevěných ploch zdůraznili jeho význam a zároveň ho začlenili do každodenního života.

Klidné zázemí pro každodenní život

Zadní část bytu se proměnila v soukromou zónu rodičů. Najdete tu ložnici s velkorysým úložným prostorem i koupelnu se sprchovým koutem, který oddělují skleněné tvárnice. Prostor působí klidně a uzavřeně, přesně tak, jak to člověk od této části bytu očekává. Vestavěný nábytek doplňují zakázkové prvky a pečlivě vybrané detaily. Nic tu nepřebývá, ale zároveň tu nic nechybí. Celek je přirozený a uvolněný.

Zdroj: archdaily.com, linka.news, prokophartl.com