Po rozvodu zůstala sama se třemi dětmi. Ze zchátralého bytu z roku 1883 vytvořila kouzelný domov

„Ten moment si pamatuji úplně přesně,“ vzpomíná majitelka bytu, porodní asistentka a psycholožka Kristina Zemánková. „Bylo to druhý den po prohlídce. Šla jsem se projít po Vítkově, kvetly šeříky a výhled na Prahu byl nádherný. Měla jsem za sebou spoustu prohlídek a pořád to nebylo ono. A pak jsem vstoupila sem.“ Právě tehdy se rozhodla. Přestože byt potřeboval obrovské množství práce i peněz. „Něco se ve mně tehdy pohnulo a řekla jsem si, že tady chci bydlet. Že o tenhle prostor chci pečovat a vytvořit tu domov s kouzlem starých časů.“

Pět let rekonstrukce, tři děti a dokonalý výsledek

Dům pochází z roku 1883 a majitelka od začátku věděla, že nechce jeho charakter zničit moderní přestavbou. Naopak. Chtěla mu vrátit původní noblesu. „Miluju starožitnosti a poctivou práci z dob, kdy se nešetřilo na materiálech. Hledala jsem byt, který nebude poničený necitlivou rekonstrukcí, a našla jsem tenhle v úplně původním stavu.“ Jenže původní stav měl i svou méně romantickou stránku. Tři z šesti oken nešla pořádně zavřít, dubové parketové podlahy potřebovaly kompletní renovaci, která stálá majitelku spoustu peněz a v bytě prakticky chybělo zázemí pro běžný život. Rekonstrukce proto začala koupelnou, toaletou a přípravou nové kuchyně. Dělaly se nové odpady, elektřina nebo voda. 

Největší stres ale nakonec přinesla okna. Původně je chtěla repasovat, jenže jejich stav byl příliš špatný. První zimu tak rodina přežila s netěsnícími špaletovými okny. „Dětem jsem dávala do postele termofor, aby jim bylo teplo. Dnes se tomu směju, ale tehdy mi moc do smíchu nebylo.“ Protože se byt nachází v památkově chráněné oblasti, nová okna musela vzniknout jako přesné repliky původních historických špaletových oken. Investice byla obrovská, ale výsledek podle majitelky stál za to. „Jsou nádherná. A díky trojsklu je tu dnes naprostý klid, což je v centru Prahy opravdu vzácné.“

Historie na vás v tomto bytě dýchá na každém kroku.

Interiér bez designérky

Na celém bytě je nejzajímavější možná právě to, že nevznikal podle přesného návrhu. Interiér se skládal postupně. Trochu intuitivně, trochu podle náhodných objevů v bazarech a starožitnictvích. „Neměla jsem na začátku jasnou vizi. Spíš pocit, jak se tu chci cítit,“ říká majitelka. Sama sháněla starožitný nábytek, vybírala spotřebiče i doplňky. Některé obrazy tvoří historické herbáře, které hledala v knihovnách po celém světě. A pustila se i do drobných řemeslných prací. „Naučila jsem se třeba vyměnit vodovodní baterii,“ směje se.

Byt dnes působí útulně, elegantně a trochu romanticky, aniž by sklouzával k přehnané stylizaci. Křišťálové lustry doplňují pokojové rostliny, muškáty v oknech nebo růžová lednice, kterou si majitelka dlouho přála. Velkou roli hraje i světlo. Hlavní pokoje směřují na jihovýchod a během dne se byt krásně prosvětluje odrazy okolních domů. „Tehdy lidé prostě věděli, jak stavět,“ říká. „Ložnice jsou do klidného dvora, hlavní pokoje plné světla. A komora? Tam se vejde neuvěřitelné množství věcí.“

Domov, kde praská oheň v krbu a děti staví lego na dubové podlaze

Celou rekonstrukcí se vine ještě jedna důležitá rovina. Pro Kristinu nebyl důležitý jen krásný interiér. Šlo hlavně o domov pro děti. „Chtěla jsem vytvořit místo, kde uvidí oheň v krbu, kde si budou stavět lego na krásné dubové podlaze, kde budou mít prostor běhat a volně dýchat.“ Právě krb se stal jejím nejoblíbenějším místem v bytě. „Miluji si sednout do křesla, poslouchat praskající oheň a pít šípkový čaj s medem.“ Atmosféra domova se navíc přirozeně propisuje i do okolí. Karlín si majitelka zamilovala stejně jako samotný byt. Oceňuje kavárny, malé designové podniky, blízkost zeleně i překvapivý klid slepé ulice pár minut od centra.

Byt teď posílá dál. A přeje si jediné

Dnes byt prodává. A přestože k němu má silný vztah, mluví o tom překvapivě klidně. „Je to takové moje další miminko. Ten byt je opravdový unikát. A teď mi dělá radost, že v něm budou žít lidé, kterým bude přinášet radost, aniž by museli ronit slzy, pot a krev u rekonstrukce. Moc si přeji, aby se tu budoucí majitelé cítili uvolněně, aby cítili tu hřejivost domova, tu krásnou vznešenou atmosféru ryzího a velkorysého prostoru. Žije se tu opravdu blaze. Navíc je byt ve slepé ulici, jsme v centru města, a přitom je tu úplný klid. Taková oáza,“ přiznává. „Ale člověk se musí naučit věci pouštět a radovat se z toho, co bylo krásné.“ Největší radost má z toho, že se jí podařilo zachránit místo, které mohlo snadno dopadnout úplně jinak. „Jsem šťastná, že jsem tomuto místu mohla vrátit důstojnost a původní kouzlo.“ 

Zdroj: Autorský článek ve spolupráci s Kristinou Zemánkovou, RK cernovicky.cz