Když architekti vstoupili do bytu poprvé, jednotlivými místnostmi se procházelo úzkými uličkami mezi nábytkem. Pod koberci, tapetami a zaprášenými záclonami se ale skrýval prostor, který stálo za to znovu otevřít. Výsledkem kompletní rekonstrukce je světlý byt s výraznými solitéry, obnovenými původními prvky a samostatnou garsonkou, kde se na několika metrech podařilo spojit kuchyň, koupelnu, spaní i úložné prostory.
První fáze rekonstrukce byla vlastně hlavně o odkrývání. Byt byl zaplněný nábytkem z různých období, od starších kusů přes kuchyňskou sestavu z počátku dvacátých let až po současnější vybavení. Původní dispozice i charakter místností se pod nánosem věcí postupně ztrácely. Architekti proto začali vyklízením, odstraňováním jednotlivých vrstev a teprve potom přišlo bourání, nové rozvody, podlahy a štuky. Místo snahy vytvořit jeden velký celek rozdělili dispozici na dvě samostatně fungující části, prostorný hlavní byt a menší garsonku. Každá má jinou atmosféru, přesto je spojuje stejný přístup: to, co mělo hodnotu, zůstalo, nové zásahy jsou naopak záměrně současné a nesnaží se předstírat historii.
Kazetové dveře, profilované zárubně nebo obložení špaletových oken prošly repasí. Několik kusů původního nábytku bylo restaurováno a dnes stojí vedle nových prvků, například v sestavách kovových polic. Kontrast starého a nového dává bytu charakter. Nejde o historizující interiér, ale ani o rekonstrukci, která by po původním bytě nenechala jedinou stopu. Starší dřevo, klasické detaily dveří a oken se potkávají s čistými liniemi, výraznými barvami a současným nábytkem. Facha architekti pracovali také s tím, aby každá hlavní místnost měla svůj jasný středobod. V kuchyni jím je modrý ostrůvek, v obývacím pokoji oranžově čalouněná sedací souprava orientovaná do několika stran a v ložnici kamenně zelená postel postavená před oknem. Díky tomu působí jednotlivé místnosti výrazně, aniž by bylo nutné zaplnit je množstvím dekorací.
Foto: Honza Zima, www.honzazima.com
Obývací pokoj se neotáčí jen jedním směrem
Zajímavý je především obývací pokoj. Sedací souprava není klasicky přisunutá ke stěně a orientovaná pouze k jednomu bodu. Je umístěná volně v prostoru, takže podporuje pohledy do různých částí místnosti a zároveň pomáhá vytvořit menší zákoutí uvnitř velkého pokoje. Podobně fungují i další části bytu. Přestože jsou místnosti světlé a velkorysé, architekti se nesnažili vytvořit jeden nepřerušený otevřený prostor. Někde se pohled uzavírá, jinde se naopak znovu otevře přes dveře, kolem nábytku nebo směrem k oknu. Byt tak při procházení postupně odhaluje jednotlivé vrstvy.
Garsonka využívá prostor až do posledního centimetru
Úplně jiný úkol představovala samostatná garsonka. Tady bylo potřeba na malé ploše vytvořit plnohodnotné bydlení, aniž by místnost působila přeplněně. Řešením se stal souvislý vestavný objekt, ve kterém kuchyňská linka plynule přechází ve schodiště. To vede na polopatro určené ke spaní, zatímco pod ním se ukrývá koupelna. Do stejné sestavy se podařilo začlenit také úložné prostory. Výsledkem je místnost, která využívá výšku i hloubku prostoru, ale stále si zachovává dostatek volné plochy. Namísto několika samostatných skříní, kuchyně a dalších kusů nábytku tu velkou část funkcí přebírá jeden kompaktní prvek.
Doporučujeme
reklama
Barvy tu nehrají vedlejší roli
Modrá, oranžová nebo kamenně zelená nejsou jen drobné akcenty na polštářích. Barva se v projektu používá na velkých plochách a hlavních kusech nábytku, takže výrazně ovlivňuje charakter jednotlivých místností. Současně ale zůstává dostatek klidnějších materiálů a světlých ploch, které barevné solitéry vyvažují. Díky tomu nepůsobí interiér jako soubor efektních nápadů, ale jako celek, ve kterém mohou vedle sebe fungovat repasované dveře, starší nábytek, kovové police i výrazná současná sedací souprava.
