Když se majitelky činžovního domu na pomezí Libně a Vysočan pustily do opravy střechy, původně nešlo o velkou přestavbu. Postupně ale vznikl plán využít podkroví pro nové bydlení. Do více než sto let starého krovu se podařilo vložit čtyři malé byty, některé dokonce s mezonetovým uspořádáním a terasami. Původní trámy, komíny ani další stopy starého domu přitom nezmizely pod novými obklady. Naopak se staly součástí interiéru.
Dům zdědily dvě sestry a postupně se rozhodly pro jeho první rozsáhlejší revitalizaci od doby, kdy vznikl. Impulzem byla nutná oprava střechy. Během příprav se ale ukázalo, že podkroví nabízí možnost přidat další bydlení a současně investovat do budoucnosti celého domu. Rozpočet měl své hranice a cílem nebyla developerská přestavba zaměřená na maximální výnos. Zásahy se proto soustředily tam, kde mohly domu přinést největší užitek.
Čtyři malé byty získaly prostor navíc díky výšce a terasám
V úrovni střechy vznikly čtyři malometrážní byty. Jejich dispozice jsou kompaktní, omezenou podlahovou plochu ale nahrazuje výška, velká okna a přímé propojení s venkovním prostorem. Na uliční straně byla část krovu za původní korunní římsou zaříznuta a nová fasáda ustoupila hlouběji do střechy. Místo běžných střešních oken byty dostaly francouzská okna a průběžnou terasu. Dva ze čtyř bytů jsou řešené jako mezonety. Ložnice se nacházejí ve vložených objemech, které se směrem do vnitrobloku otevírají velkými vikýři. Díky tomu se i na relativně malé ploše podařilo vytvořit interiéry, které nepůsobí jako klasické stísněné podkroví. Výška prostoru dovoluje oddělit jednotlivé funkce také vertikálně a terasy rozšiřují obytnou část směrem ven.
Jedním z nejsilnějších prvků interiérů zůstal původní dřevěný krov. Z ekonomického i konstrukčního hlediska by bylo jednodušší odstranit ho a postavit novou konstrukci, projekt ale počítal se zachováním co největšího množství původního dřeva. Staré trámy se proto v bytech objevují vedle nových ocelových prvků a dalších současných konstrukcí. Rozdíl mezi původní a novou vrstvou se neskrývá. Syrovější dřevo, ocel i nové povrchy spolu vytvářejí interiér, ve kterém je stále čitelné stáří domu. Viditelné zůstaly také některé původní komíny a další konstrukce, které by při běžné rekonstrukci snadno skončily za obkladem nebo sádrokartonem. Byty díky tomu nemají univerzální podkrovní vzhled. Jejich charakter vychází z konkrétního domu a toho, co v něm už existovalo.
Rekonstrukce probíhala nad hlavami obyvatel šestnácti bytů
Podobu nástavby ovlivnil také způsob stavby. Po celou dobu rekonstrukce zůstávalo všech šestnáct původních bytů obydlených. Střechu proto nebylo možné jen tak odstranit, dům na delší dobu otevřít a postavit celé nové patro najednou. Krov se opravoval postupně po jednotlivých etapách tak, aby zůstal dům stále chráněný před počasím. Zachování původní konstrukce tak nebylo jen estetickým rozhodnutím, ale souviselo i s průběhem celé realizace. Výsledná nástavba přitom z ulice nepůsobí jako výrazný nový objekt posazený na historický dům. Ustupuje za původní římsu a při běžném pohledu z chodníku ji prozrazují hlavně subtilní zábradlí teras. Výrazněji se uplatňuje až z větší vzdálenosti, odkud se zapojuje do různorodé střešní krajiny Vysočan a Libně.
Doporučujeme
reklama
Nové byty nebyly jedinou změnou
Revitalizace se dotkla také dalších částí domu. Opravila se dvorní fasáda, úpravami prošly společné prostory a vnitřní infrastruktura. Nový výtah dostal místo ve stávajícím světlíku, takže nezabral prostor původního schodiště. I tady se držel stejný princip jako v podkroví. Cílem nebylo dům kompletně přeměnit, ale upravit jej tak, aby mohl dobře fungovat. Některé starší vrstvy proto zůstaly, jiné se opravily a současné zásahy jsou rozpoznatelné jako nová část stavby.
Zdroj: linka.news, matěj šebek architekti
Galerie: Na střeše činžáku ve Vysočanech vznikly čtyři byty. Starý krov zůstal součástí interiéru
