Jak vypadají původní domy, typické pro západní Německo? A proč může být rekonstrukce starého domu mnohem lepší, než novostavba? Pojďte se podívat, jak si architektka Erika Werresová poradila s bydlením pro svou vlastní pětičlennou rodinu.
Architektka Erika Werres se na první pohled zamilovala nejen do lokality a pozemku v Severním Porýní-Vestfálsku, ale také do samotného domu, který se na něm nacházel. Půdorys, materiál budovy, výška pokojů i rozdělení prostoru se zdályideální pro potřeby její pětičlenné rodiny, a proto se rozhodla pro renovaci namísto novostavby. I když pojem renovace úplně nevystihuje rozsah prací, které bylo nakonec třeba provést – spíše to byla kompletní rekonstrukce: Erika přidala a zvětšila okenní plochy a zároveň osadila celý obvodový plášť kompozitním, tepelně izolačním systémem, kompletně vyměnila rozvody elektřiny, vytápění i vzduchotechniky, přestavěla střechu a také ve všech třech podlažích domu upravila rozdělení prostor tak, aby vyhovovaly požadavkům jeho nových obyvatel.
Zvýšené náklady spojené s úpravou stávajícího domu se ale vyplatily. Na třech podlažích o celkové ploše 240 m² vznikl moderní, funkční a prosluněný obytný prostor, který si s novostavbou rozhodně nezadá. To vše ještě umocňuje osobité kouzlo budovy – při renovaci se podařilo zachovat tradiční styl, který je pro tuto oblast typický a díky kterému je objekt pod částečnou památkovou ochranou. Interiéru vévodí kombinace bílých zdí, stropů a užitných ploch s podlahami s cementově šedými kameninovými dlaždicemi, šedavými parapety z jurského vápence a (v mokrých prostorech) se skleněnými mozaikovými kachličkami v teple šedém odstínu s perleťovým efektem. Toto barevné schéma oživuje přírodní dřevo v podobě kašmírově šedé dubové podlahy na schodištích a také v horních podlažích. A promyšlená hra barev pokračuje i na čalounění nábytku a v dalších dekoračních prvcích.
