Zvenčí nenápadný, uvnitř překvapivě otevřený. Navštívili jsme dům ze 60. let, který dodnes dokazuje, že modernismus může být teplý, lidský a velmi současný.
Už při vstupu je patrné, že tento dům vznikal s jasnou myšlenkou. Vvstup vede přímo do hlavního obytného prostoru, který působí otevřeně a klidně zároveň. V létě se obývací pokoj doslova rozpouští do terasy, v chladnějších měsících se jeho přirozeným centrem stává krb. Materiály jsou typické pro svou dobu – parkety, dřevěné obklady stropů, bílé stěny – dohromady vytvářejí atmosféru, která nepůsobí nostalgicky, ale překvapivě nadčasově.
Velkým zážitkem je kuchyně, která si zachovala původní vybavení z teaku a javoru i ikonickou černobílou podlahu. Nejde o stylovou repliku, ale o autentický prostor, který tu funguje už desítky let. Kuchyň se přirozeně propojuje s jídelnou i zahradou a působí jako skutečné srdce domu. Soukromá část s ložnicemi je naopak klidná a uzavřenější, orientovaná dovnitř k atriu. Vestavěné skříně, technické místnosti a oddělený vstup dokazují, jak promyšlené byly atriové domy z hlediska každodenního provozu. Návštěva tohoto domu není cestou do minulosti, ale připomínkou, že dobrá architektura nestárne – jen tiše čeká, až ji znovu objevíme.
