Kaple sv. Markéty ve Žďáru nad Sázavou: Barokní stavba, která místo okázalosti sází na ticho, světlo a respekt k historii

Budova stojí v areálu zámku Žďár nad Sázavou, jen pár minut chůze od poutního kostela sv. Jana Nepomuckého na Zelené hoře. Přesto nepůsobí jako doplněk slavnější památky. Má vlastní příběh, rytmus i atmosféru. Původně zde stál kostel zmiňovaný už roku 1352. Barokní podoba vznikla na začátku 18. století za opata Václava Vejmluvy, tedy v době, kdy se na Žďársku začínal rodit mimořádný stavební a duchovní příběh spojený s cisterciáckým klášterem. Dnešní kaple už samozřejmě neplní původní sakrální funkci. Po letech chátrání a necitlivých zásahů byla zachráněna a proměněna v prostor, který spojuje historii, současný design a velmi osobní pohled majitelů.

Mohlo by se vám líbit

Manšestr se v roce 2026 vrací do interiérů. Dodá jim teplo, texturu i špetku nostalgie

Z ruiny zpátky k důstojnosti

Kaple se do rukou současné rodiny dostala v 90. letech, kdy byla ve špatném stavu. Stavba měla za sebou dlouhé období chátrání, přestavby a praktického využívání, které jí vzalo původní výraz. Po odsvěcení na počátku 19. století byla upravena na obytný objekt, rozdělena na patra a doplněna příčkami, které původní prostor výrazně potlačily.

„U zrodu celého projektu stáli moji rodiče, kteří ruinu kaple koupili v 90. letech od restituentů. V té době se ke stavbě nikdo nehlásil, protože majetkově nespadala do hlavního zámeckého areálu, a hrozil jí zánik. Prvotním impulsem tedy byla čistá snaha o záchranu této barokní památky,“ popisují majitelé. Právě tahle věta je pro celý dům zásadní. Nešlo nejdřív o komerční záměr, ale o záchranu. A na výsledku je to poznat. 

Interiér jako tiché plátno

Vnitřní prostor kaple stojí na minimalismu. Čisté linie, střídmé materiály a jednoduché vybavení dávají vyniknout zdivu, klenbám, výšce prostoru a dopadu denního světla.

„Genius loci kaple sv. Markéty je natolik silný, že jej pocítíte v okamžiku, kdy překročíte práh. Je to směs ticha, historie a duchovního přesahu, kterou nelze uměle vytvořit, lze ji pouze chránit,“ říkají majitelé. Právě proto interiér nepůsobí jako klasický hotelový prostor. I když se zde dnes dá přespat, mnohem silnější je pocit během pobytu uvnitř historické stavby, která si zachovala důstojnost. Velkou roli hraje světlo. Monumentální okna pouštějí do interiéru měkké denní osvětlení, které se během dne mění. Není to detail, ale jeden z hlavních architektonických prvků. V sakrálních stavbách světlo nikdy nebylo jen praktickou věcí. Mělo vést pohled, zvedat prostor a vytvářet atmosféru. V kapli sv. Markéty to funguje dodnes.

Mohlo by se vám líbit

Dům, který přežil staletí. Patnáct let obnovovali georgiánskou stavbu. Výsledek stojí za každou hodinu práce

Barokní fragmenty nejsou za sklem

Jedním z nejzajímavějších principů rekonstrukce je práce s dochovanými stopami. Historie tu není vystavená jako muzeální exponát, ale stává se součástí běžného prostoru. V některých pokojích jsou zakomponované fragmenty původního ambitu, který kdysi obepínal centrální část kaple. Jinde se využívá někdejší vertikální členění stavby nebo pozice bývalého kůru.

„Velmi vzácným fragmentem je původní ambit kostela. Přestože zvenčí již není patrný, podařilo se nám jeho části odkrýt a zakomponovat přímo do interiérů dvou našich pokojů. Je to fascinující detail: usínáte v těsné blízkosti zdiva, které kdysi tvořilo ochoz svatostánku,“ popisují majitelé. Tohle je přesně typ rekonstrukce, která nepůsobí prvoplánově. Dovolí historii návštěvníkovi vnímat přirozeně. Ve struktuře stěn, ve výšce prostoru, ve zvláštním tichu, v detailech, které se objeví až při pomalejším pohledu.

Materiály, které umí stárnout

Současná podoba interiérů prošla další úpravou po dvou desetiletích provozu. Změny ale nešly směrem k efektnímu luxusu. Naopak. Záměrem bylo znovu prostor zjednodušit a přiblížit ho materiálům, které ke stavbě přirozeně patří. Výrazným krokem byla například výměna zátěžových koberců za masivní dřevěnou podlahu. Dřevo je náročnější na údržbu, ale v historickém prostoru dává mnohem větší smysl. Nestárne do opotřebení tak nepříjemně jako syntetické materiály. Umí získat patinu a s lety spíš prohlubovat charakter místa. V kapli má silný význam také keramika. Nejen jako estetický prvek, ale i jako připomínka ruční práce. Při první rekonstrukci si majitelé nechali vytvořit dlažbu z čisté cihlářské hlíny a do každé dlaždice vtiskli vlastní znak. Výsledek není dokonale uhlazený, ale právě proto působí lidsky. V prostoru, který má za sebou staletí, by příliš dokonalé materiály mohly působit cize.

Když komfort nesmí přehlušit památku

Přizpůsobit bývalou sakrální stavbu dnešnímu provozu není jednoduché. Kaple nebyly stavěné jako penziony, hotely ani domy pro současný komfort. Mají jinou výšku, akustiku, zdivo a technické limity. Největší výzvou bývá vlhkost, vytápění a citlivé napojení moderních technologií. Staré zdivo nelze přinutit, aby se chovalo jako novostavba. Právě proto je potřeba hledat řešení, která budou funkční, ale zároveň nepoškodí původní podstatu domu.

V kapli sv. Markéty se komfort řeší spíš nenápadně. Tam, kde to jde, pomáhá samotná stavba. Silné zdivo má výborné akumulační vlastnosti a v některých prostorech přirozeně udržuje příjemné klima i během horkých dní. Jinde musely moderní prvky ustoupit architektuře a integrovat se tak, aby nerušily. Zajímavý je i přístup k vybavení. V části pokojů chybí klasické televize, místo nich se pracuje s klidem, hudbou a pomalejším rytmem. Dokonalý relax zažijete ve volně stojící vaně a když budete chtít, pustíte si k tomu i hudbu na gramofonu. 

Dřevo, klenby a pokoje s různou náladou

Každá část kaple má jinou atmosféru. Budova takové možnosti nabízela a majitele toho rádi využili. Prostory v bývalém kůru přirozeně pracují se dřevem. Pokoje navázané na fragmenty ambitu zase těží z historického zdiva a stop někdejšího ochozu.

Mohlo by se vám líbit

Jaké je tajemství barevně sladěného interiéru: Designéři spoléhají na pravidlo 60–30–10

„Snažili jsme se nenaslouchat jen vlastním přáním, ale především stavbě samotné,“ vysvětlují majitelé. A právě to je možná nejlepší shrnutí celého přístupu. V interiérovém designu se často mluví o tom, že dům má mít jednotný koncept. Tady je jednotícím konceptem respekt. Materiály se neopakují mechanicky, ale logicky. Tam, kde historicky hrálo roli dřevo, zůstává dřevo důležité i dnes. Tam, kde prostor nesly kámen a cihla, tvoří základ atmosféry dál.

Zahrada jako měkký kontrast ke stavbě

K objektu patří také zahrada, která je pojatá přirozeně a trochu divoce. Není to reprezentativní zámecký park ani dokonale zastřižený prostor. Lidé ji vnímají spíš jako zelené útočiště. Keře postupně kvetou během roku a vytvářejí malá zákoutí. Majitelé jí familiárně říkají „malá buš“. V kontrastu s jednobarevnou fasádou a klidnou architekturou působí zahrada živě, ale ne neukázněně. Je důležitou součástí atmosféry. Sakrální ticho domu doplňuje přírodním šumem. Součástí relaxační části je i prosklená zahradní sauna. I ta navazuje na hlavní princip místa: propojit současný komfort s vnímáním okolí, ne ho od něj oddělit.

Zdroj: autorský článek, Kaple sv. Markéty

Galerie: Kaple sv. Markéty ve Žďáru nad Sázavou: Barokní stavba, která místo okázalosti sází na ticho, světlo a respekt k historii

11 fotek 12 fotek