Pohárek v jihomoravském Pavlově působí zvenku nenápadně. Bílou fasádu doplňuje původní kamenné zdivo, jednoduchá dřevěná okna a několik masivních prvků, které připomínají staré vinné sklepy. Teprve uvnitř se ale naplno ukazuje, na čem celé místo stojí: na poctivém řemesle, přírodních materiálech a snaze zachovat charakter domu, aniž by se z něj stala historická kulisa.
Interiéry jsou světlé a velmi střídmé. Bílé stěny vytvářejí klidné pozadí pro staré trámy, dubové podlahy, režné cihly a masivní nábytek, který byl navržený přímo pro jednotlivé místnosti. Postele, lavice, stoly i schody mají jednoduché tvary a nechávají vyniknout kresbu dřeva. Místy je doplňuje černý kov – na zábradlí, konstrukcích nábytku, lampách nebo vypínačích.
Čtyři apartmány nesou názvy cihlový, ocelový, dřevěný a betonový. Nejde však o výrazně stylizované pokoje, v nichž by jediný materiál přebíral hlavní roli. Rozdíly jsou mnohem jemnější a celý dům stále drží pohromadě společnou barevností i vybavením. V některých místnostech zůstala na podlaze stará cihla, jinde převládá dřevo a odhalený krov. Jeden z nejsilnějších interiérů vznikl přímo pod střechou, kde je postel zasazená mezi původní trámy a světlo přichází střešními okny. Jinde prostor oživují terakotové závěsy nebo sytě modrá pohovka, která působí jako vítané barevné vybočení z jinak neutrálního základu. Kuchyně jsou jednoduché a nenápadné. Bílé skříňky doplňují dřevěné pracovní desky, otevřené police a keramické obklady. Nic tu zbytečně nepřitahuje pozornost, přesto interiéry nepůsobí prázdně. Jejich charakter vytvářejí struktury skutečných materiálů, nikoliv množství dekorací.
Zvláštní atmosféru má společný prostor s cihelnou podlahou, valenou klenbou a odkrytým kamenem. Jednoduché dřevěné lavice, masivní stoly a kamna připomínají starý sklep nebo místnost, kde se lidé scházeli po práci. Nové zásahy jsou zde záměrně prosté, aby nesoutěžily s původní konstrukcí. Stejný přístup je vidět také v koupelnách. Bílé obklady doplňují dřevěné desky, černé kovové konstrukce a někde i vzorovaná modrobílá keramika. Výsledek působí současně, ale neztrácí spojení s venkovským domem. Pohárek nepracuje s tradicí doslovně. Nenajdeme tu falešně zestárlý nábytek ani množství folklorních ozdob. Staré prvky zůstaly přiznané a nové jsou jednoduše nové. Právě díky tomu celek působí přirozeně, klidně a uvěřitelně.
