Jen hodinu od Prahy stojí více než tři sta let starý panský statek, který dnes slouží k odpočinku, setkávání i pobytům v přírodě. Zadní Hrádek u Bečvár si ale nechává to nejzajímavější uvnitř. Interiéry pracují se starým dřevem, kamenem, režnými materiály a jednoduchým nábytkem. Historii domu není potřeba připomínat dekoracemi, protože je vidět v trámech, konstrukcích i jednotlivých detailech.
Usedlost stojí na samotě mezi Kolínem a Kutnou Horou a rozkládá se na rozsáhlém pozemku se sady a rybníky. Ubytování je rozdělené do několika částí, doplňuje ho velký společenský prostor s kuchyní, sál určený pro jógu a pohyb a v teplejší části roku také venkovní zázemí. Celek ale drží pohromadě především použitými materiály a způsobem, jakým se tu starší stavba potkává se současným vybavením.
Srdcem domu je velká jídelna propojená s kuchyní a obytnou částí. Hlavní slovo mají dřevo a kámen. Místo několika menších zón vznikl jeden otevřený prostor, kde se může sejít větší skupina lidí.Nejhezčí příběh má velký společný jídelní stůl. Je vyrobený ze staré části krovu stodoly, takže materiál, který už na statku dávno existoval, dostal novou funkci. Kolem něj se odehrává velká část společného života domu, od snídaní přes dlouhé večeře až po večerní posezení. Vedle moderně vybavené kuchyně stojí kamna na dřevo, na kterých se dá také vařit, a otevřený krb. Oheň, silné dřevěné prvky a kámen interiéru dodávají trochu syrovosti, která ke starému statku sedí mnohem lépe než dokonale sladěná venkovská dekorace.
Kuchyně je velká, ale vizuálně ustupuje
V tak výrazném prostoru by se snadno mohla kuchyň stát hlavním prvkem místnosti. Tady však zůstává spíš funkčním zázemím. Je vybavená pro skutečné vaření. Nechybí šestiplotýnková indukce, klasická trouba ani konvektomat, její vzhled ale nechává vyniknout konstrukci domu a materiály kolem. Když už prostor nabízí trámy, kámen nebo jiný výrazný původní prvek, nemusí s ním kuchyň soupeřit. Jednodušší linka dokáže interiér zklidnit a historické detaily pak dostanou větší prostor. Z jídelny vedou dvě francouzská okna ven. Jedním směrem se otevírá menší sad s pétanquovým hřištěm, druhým dvůr s výhledem na rybník a letní kuchyň. Denní světlo tak vstupuje hluboko do místnosti a velký společenský prostor nezůstává odříznutý od okolní krajiny.
Ubytovací část pokračuje ve stejném klidném duchu. Jeden z apartmánů má kolem 80 metrů čtverečních, vlastní kuchyňské zázemí, šatnu a dvě koupelny. Přes dřevěnou terasu se z něj vychází rovnou směrem k rybníku. Zařízení nestojí na množství drobností. Důležitější jsou postele, přírodní materiály, světlo a dostatek volného prostoru kolem nábytku. V interiéru tak zůstává místo i pro samotný dům. Na venkově to funguje dobře, protože výhled z okna, stará zeď nebo dřevěná konstrukce často udělají větší službu než další obrázek či polštář s folklorním motivem.
Nad jógovým sálem se spí na futonech
Úplně jinak působí společný loft nad jógovým sálem. Může v něm přespat až šest lidí a místo klasických hotelových postelí tu najdete ručně šité futony z přírodních materiálů, ve kterých se kombinuje vlna, bavlna, kaučuk a kokos. Prostor je určený hlavně pro skupinové pobyty a retreaty, proto dává větší smysl jeho jednoduchost než snaha vytvořit několik samostatných pokojů. Loft zároveň ukazuje další polohu celého projektu. Zadní Hrádek není klasický penzion rozdělený na identické pokoje. Jednotlivé části mají jinou funkci a zařízení se jim přizpůsobuje.
Foto: www.amazingplaces.cz
Doporučujeme
reklama
Jógový sál má otevřený strop a vyhřívanou dřevěnou podlahu
Více než šedesát metrů čtverečních velký sál patří k nejstřídmějším interiérům usedlosti. Otevřený strop nechává vyniknout konstrukci, pod nohama je dřevěná vyhřívaná podlaha a jednu ze stěn pokrývá zrcadlo. Přes francouzské okno se dá vyjít na dřevěnou terasu a dál do sadu. Večer přebírá úlohu denního světla jemné nepřímé osvětlení. Místnost nepotřebuje výrazný nábytek ani dekorace, protože její atmosféru vytváří dřevo, proporce a pohled ven.
