Na návštěvě u Marvina Ungera: Obývák jako galerie, ložnice jako ateliér

Když vstoupíte do tohoto bytu, nečekejte klasický scénář s předsíní, chodbou a dveřmi do pokojů. Místo toho vás čeká otevřený prostor, kde je kuchyně propojená s jídelnou a obývacím pokojem. Z něj vede dlouhá chodba až do ložnice, která v zadní části skrývá útulnou pracovnu, a vše se plynule vrací zpět ke kuchyni. Mezi tím se nachází koupelna a toaleta, obojí decentně ukryté v jádru bytu. V podstatě tvoří byt kruh a lze jím procházet dokola, což je nečekané a příjemné. „Na tomto bytě se nám líbily dvě věci. Zaprvé jeho půdorys. Máme tu otevřený prostor, ve kterém se dá doslova chodit dokola. Nejsem si úplně jistý, jestli to dává smysl, ale líbí se mi, že to není klasický byt s chodbou a místnostmi okolo ní. A zadruhé, světlo. Máme téměř celou stěnu, celkem 10 metrů, oken orientovaných na jih, což je prostě sen,“ vypráví nadšeně Marvin. „Bylo pro mě velmi důležité, aby byt nepůsobil příliš konceptuálně. Rád plánuji a mám svou vizi, ale nechtěl jsem, aby působil jako přísně naplánovaný prostor. A to se mu podařilo. Byt kombinuje dřevo, beton, korek i kov, aniž by působil roztříštěně. Modrá modulární sametová pohovka Lennon z Westwing kontrastuje s dřevěnou stěnou plnou vestavěných skříní a k tomu dokonale zapadají kovové doplňky i doplňky z hrubého betonu. Styl zde není dogmatem, ale prostředkem. Marvin se nenechává svazovat pravidly barev či materiálů. Nemám rád striktní barevná schémata, kde je jedna hlavní barva a dva akcenty. Mám totiž rád spontánnost – a když narazím na krásnou zelenou židli, nechci si říct, že se mi nehodí do bytu jen proto, že nezapadá do barevné koncepce. Podobně to mám i s materiály – nechtěl jsem se omezovat jen na jeden. V našem bytě se proto objevuje dřevo, beton, korek. Chci si vybírat z celé škály a necítit se limitovaný,“ vysvětluje.

Ne podle pravidel, ale podle pocitu

„Lidé se mě často ptají, jestli existuje správný nebo špatný styl. Odpověď zní ano i ne. Nemyslím si, že jde o styl jako takový, spíš o harmonii – tedy něco, co lidé cítí a vnímají jako fungující a vyvážené. Možná mám cit právě pro tuhle harmonii. Ale nakonec si myslím, že to vlastně není až tak důležité. Člověk může dělat věci ‚špatně‘, ale pro něj samotného to špatné být nemusí, pokud mu to funguje. Držet se striktních pravidel ohledně harmonie a stylu, pokud to člověku nesedí, nedává smysl. Nevím, řídím se zkrátka svým pocitem.“ Ačkoli by se mohlo zdát, že kombinace tolika prvků a stylů bude působit chaoticky, u Marvina to neplatí. Jeho byt je dokladem toho, že harmonii lze vytvořit i z kontrastů. Vedle přísných linií obývací stěny tak stojí žlutý odkládací stolek nebo umělecký objekt z železobetonu a hliníku. „Můj styl bych popsal jako hravý minimalismus – jestli vůbec něco takového existuje. Mám rád uspořádané věci s jasnou formou, ale stejně tak mě baví tu formu narušovat.“ Celým bytem prostupuje láska k umění. To dokazují vázy, sochy i fotografie. Květináče mají netradiční podobu, například jako odlitky z betonu nebo hlíny. „Zbožňuju sochařské tvary, oblouky, elegantní linie. Při přípravě jedné produkce jsem narazil na kámen s kouskem železobetonu – měl nádhernou, přirozenou křivku. Bylo to dokonalé umělecké dílo, stačilo ho položit na hliníkový blok, který jsem sehnal ve sběrně. Když na to dopadne světlo, je to nádhera. Líbí se mi ta představa, že mě většina nábytku bude provázet jen určitou dobu, ale tenhle objekt možná zůstane navždy.“ V ložnici má Marvin kout, který používá jako malý ateliér a rád tam fotí. „V bytě mám koutek, který často využívám na práci a fotografování, fotím totiž i sám, nejen s modely nebo modelkami. Je to v ložnici, protože je nejvíc prázdní část bytu a dá se tam dobře aranžovat. Navíc, světlo tam ráno až do brzkého popoledne vytváří nádherné geometrické stíny, co je úžasné. Miluji pracovat s přirozeným denním světlem. Je nepředvídatelné, ale zároveň nádherné.“ Někdy Marvin koutek využívá i na jiné účely. Ať už je to klidová odpočinková zóna, čtecí místečko nebo improvizovaná posilovna. „V posledním čase mi dochází místo na obrazy, někdy by se mi sešlo mít více stěn! Proto jsem si vyrobil rám na obrázky z hliníkových lišt s magnety, ve kterém můžu neustále měnit fotky a podle nálady si vytvářet různé kompozice."

Na bytě je velmi zajímavý jeho otevřený půdorys s možností chodit v podstatě kolem dokola

Kde barvy spí a světlo ožívá

Ložnice je sice klidnější než zbytek bytu, ale neztrácí svou osobitost. „V bytě je spousta barev, ale ložnice je o něco klidnější, což v prostoru k odpočinku dává smysl. Zároveň mi však záleželo na tom, aby působila útulně a přirozeně. Velkou roli zde hraje ložní prádlo; mám rád látky, které lákají na dotek. Myslím, že se nám podařilo vytvořit tichý, ale útulný prostor.“ K dotyku lákající textilie, povlečení v tlumených barvách harmonizující s kovovým rámem postele a olivově zeleným nočním stolkem a kovovou lampičkou z Westwing. Vedle něj leží černobílý koberec a pár činek. Tichý kout, kde se spí, pracuje a sní. V ložnici se také skrývá vestavěná skříň se zrcadlovými dveřmi odrážející světlo do zadní části místnosti. „Když jsme se sem stěhovali, chtěli jsme si vytvořit malý pracovní koutek. Plánovali jsme ho tak, aby byl funkční, ale dnes můj přítel pracuje z domu téměř pořád. Kdybychom to věděli předem, navrhli bychom ho větší! Ale jsme rádi, že jsme na něj vůbec mysleli. Jelikož je v ložnici, chtěli jsme, aby se dal oddělit. Pracovní prostor stále uklizený a ložnice si zachovává svůj klidný vzhled.“ Vedle pracovního prostoru najdeme skříň zakrytou závěsem. Ale ne všechno má být očím skryto. Knihy, vázy, vzpomínkové předměty a mnoho originálních doplňků na různých podstavcích může vidět každý. "Co se týká úložného prostoru, bylo pro mě důležité neschovávat všechno za dvířka a závěsy. Máme spoustu objektů, které milujeme a nechceme je skrývat. Jde o nalezení rovnováhy mezi uzavřeným a otevřeným úložným prostorem."

Kuchyně jako součást architektury

Kuchyně je v bytě centrem dění, ale zvenčí ji téměř nerozeznáte. Díky šedé barvě stěn dokonale splývá s prostorem. „Ve středu bytu jsou skryty koupelny a kuchyně. Chtěli jsme, aby kuchyň se zbytkem bytu vizuálně splynula, proto jsme ji natřeli stejnou šedou barvou jako stěny. Zároveň jsme však chtěli i kontrastní prvek, a proto jsme kuchyňský ostrůvek zvolili z nerezavějící oceli.“ Kuchyně je prostorná, ale ne přehlcená. Vestavěná kuchyňská linka má zabudovanou lednici a mrazák. Umyvadlo je umístěné mezi skříňkami a nad nim jsou poličky se skleničkami a šálky. Mezi nimi se ukrývají suvenýry z cest a rostliny, které tu s Marvinem a jeho partnerem přežívají s nečekanou výdrží. „Nejsem nějaký květinový nadšenec, ale rostliny, které se mnou vydrží pár měsíců, se mají dobře. V kuchyni jsem si vytvořil malý prostor pro rostliny, suvenýry a vzpomínky. Je to místo, kde se dá kreativně vyhrát." Ostrůvek ukrývá indukční varnou desku, spoustu dalšího pracovního prostoru a z delší boční strany koukají pouze praktické úchyty zásuvek a pečící trouba. Marvinova kuchyně je důkazem, že estetika a praktičnost se nemusí vylučovat. Tady se naopak navzájem doplňují. Byt není výkladní skříní, ale místem pro život a ten je tu v neustálém pohybu stejně jako kruhový půdorys, který návštěvníka vrací zpět na začátek. Do kuchyně, kde všechno začíná a nikdy úplně nekončí. „Myslím si, že pokud se dá mluvit o něčem jako dobrý nebo správný styl, tak je to vždy jakási směs. Pravděpodobně to má člověk do jisté míry v sobě, ale zároveň to musí i časem kultivovat. Během let zkoušíme různé věci, učíme se poznávat svůj styl a v tom nejlepším případě s tím nakonec s tím přestaneme bojovat a začneme nám pracovat. styl, nebo spíše osobní styl, který je pravděpodobně mnohem důležitější než ten dobrý.“