Tereza Kostková a Ferdinand Leffler
Zahrada Terezy Kostkové není na první pohled okázale a nehraje si na efektní výstavní prostor. Je to spíš místo, kde se dobře žije a kde člověk touží trávit svůj čas. Právě v tom spočívá její síla.
Vznikla ve spolupráci s ateliérem Flera pod vedením zahradního architekta Ferdinanda Lefflera, Lenky Táborské a Anny Vostruhové.
Od začátku stojí na jednoduché myšlence vytvoření prostředí, které přirozeně navazuje na dům a sama majitelka ji popisuje jako zdroj klidu, ticha i rytmu roku, který se proměňuje spolu s přírodou.
Zahrada má něco přes 300 metrů čtverečních, a navíc výrazné převýšení přibližně pět metrů, což z ní dělá poměrně náročný prostor na návrh.
O narovnání pozemku se architekti snažit nechtěli. Místo toho se rozhodli s terénem pracovat. Místo snahy o jeho „narovnání“ se architekti rozhodli s terénem pracovat.
Rozdělili ho do několika úrovní, které vytvářejí menší, navzájem propojené celky. Každý z nich má vlastní funkci, ale zároveň přirozeně navazuje na ten další. Díky tomuto řešení zahrada nepůsobí jako úzký svažitý pozemek, ale jako sled postupně se otevírajících míst.
Z terasy se přechází na travnatou plochu, odtud dál mezi výsadbami a kamennými nášlapy až k zadní části zahrady. Prostor se tím opticky zvětšuje a zároveň získává přirozený rytmus.
Na obytnou část domu navazuje dřevěná terasa, která funguje jako přirozené rozšíření interiéru. Odtud vedou pobytové schody do zahrady. Ty si herečka maximálně pochvaluje, protože na nich může kdykoliv sedět nebo ležet, zkrátka odpočívat.
Přechod mezi vnitřkem a venkem je díky tomu hezky plynulý. Velký důraz se při realizaci kladl na výhledy a zahradu architekti navrhli tak, aby dobře fungovala nejen při pohybu v ní, ale při výhledu z okna.
Zahrada není rozdělená jen vizuálně, ale i funkčně. Najdete tu klidnější zónu s ohništěm, užitkový záhon i otevřenější část pro setkávání.
Zajímavým momentem je i cesta samotná. K bazénu umístěnému v zadní části se nevchází přímo, ale postupně se k němu prochází přes jednotlivé úrovně.
Barevnost zahrady stojí na kombinaci modrých a žlutých tónů doplněných o stříbřité listy.
Celek tak působí lehce, vzdušně a místy až jemně středomořský. Výsadby nejsou přehuštěné, nechávají vyniknout strukturu rostlin i jednotlivé materiály.
Pozemek je poměrně úzký, a proto bylo potřeba pracovat i s hranicemi. V některých částech zahradu chrání dřevěné stěny, které zajišťují soukromí, jinde naopak zůstává otevřenější a propojená s okolím.
Tato kombinace vytváří pocit bezpečí, ale zároveň nenechává prostor uzavřený. Zahrada tak působí přirozeně a „dýchá“.
Dnes by tady nikdo nepoznal, s jakými komplikacemi se museli odborníci při plánování zahrady potýkat. Ať už to byl nerovný terén nebo nutné souhlasy sousedů s umístěním některých prvků kvůli úzkým částem.
Zahrada Terezy Kostkové není o tom, aby ohromila na první pohled. Je o tom, aby fungovala dlouhodobě. A právě proto působí tak přesvědčivě.
Zahrada je rozdělená na různé části.
Kamenná cestička lemovaná keři.
Tereza Kostková svou zahradu miluje.
