Jak probíhala akce stěhování chrámu
Přesun začal 30. září 1975 a skončil 27. října téhož roku. Trasa měřila 841,1 metru. Nejdříve muselo dojít k zesílení samotné stavby. Věžní část byla zčásti odstraněna, důležité konstrukce chrámu byly vyztuženy ocelovou konstrukcí, zatímco základové zdivo bylo podložené mikropilotami či betonovými základy. „Připravili podvozek, natáhli koleje, urovnali prostor, sundali věžičku, zvonici, zvon. Celý kostel stáhli železem, aby se nerozpadl,“ vzpomíná Josef. Samotný transport probíhal po čtyřech speciálních kolejích, po nichž se chrám pohyboval pomocí 53 transportních vozíků vyrobených Škodou Plzeň. Vozíky fungovaly na hydraulickém principu. Hydraulika ovládala také osm výložných ramen pro tlačení nebo brzdění kostela v závislosti na situaci. Velín nebo také řídící středisko bylo umístěné přímo v kostele v proskleném přístavku a propojený s kostelem mnoha kilometry kabelů a hadic s kapalinou. Z velína řídili inženýři a technici posuv kostela. Pohyb dosahoval průměrné rychlosti cca 2 cm za minutu. Systém elektronických vodováh monitoroval každý milimetr posunu. Stabilita musela být udržena v rozmezí cca 1 mm. Celý těžký objekt fakticky překonával nerovný terén, poddolované oblasti i konstrukční rizika. Po transportu byl kostel usazen na nové základy a následovaly restaurátorské práce, které trvaly ještě dlouhé roky. Otevření se dočkal 4. listopadu 1988 a opětovného vysvěcení 19. a 20. června 1993.