Je to sedm let, co se Jaroslava s dcerou Magdalenou přestěhovala ze satelitního bydlení do cihlového domu v pražských Kbelích, aby byla blíže svým rodičům. Konečně přišla ta pravá chvíle, pustit se spolu s časopisem Marianne Bydlení do proměny pokojíčku devítileté holčičky, aby dokonale splňoval všechny její potřeby a představy.
S proměnou a realizací pomáhala interiérová designérka Jana Vařechová Holoubková. V interiéru bylo nutné zbavit se přebytečného nábytku, který znemožňuje pohyb po pokoji, a současně změnit uspořádání, vyměnit nevzhlednou dřevěnou postel za novou. Kvůli napjatému rozpočtu bylo potřeba co možná nejvíce recyklovat stávající nábytek a pomocí nátěru ho sjednotit, a také nechat vyrobit vestavěnou šatní skříň, která by nezahltila prostor, ale zároveň pojala všechno oblečení. Magdalena půjde v září do čtvrté třídy, takže potřebovala pokojík adekvátní svému věku. Všudypřítomné hračky teď mají své místo ve staronové skříni natřené na modro, šuplíky a závěsná skříňka slouží na školní propriety a výtvarné potřeby. „Magdalenka krásně maluje a tak mě napadlo zarámovat jednu z jejích kreseb. Obrázek vlka teď shlíží z nové závěsné skříňky, která díky svému surovému borovicovému dřevu voní jako les,“ říká Jana. „Magdalenka si s maminkou přály co nejméně nápadnou šatní skříň do rohu pokoje. První nápad bylo vyrobit ji z latí, které by odlehčily jednolitou dřevěnou masu. Jenže to by bylo velmi nákladné. Truhláři jsem tedy dala za úkol dřevěné desky skříně alespoň profrézovat – vytvořit jakési drážky, díky nimž jsme získali vytoužený efekt,“ říká Jana.
„Dětství jsem prožila ve Vysočanech. Pamatuji si, že když někdo ze třídy bydlel ve Kbelích, byl za vesničana, a každý, včetně mě, nad ním ohrnoval nos. Tenhle ráz mají Kbely pořád a to je důvod, proč jsme tu. Věděla jsem, že nechci panel, ale cihlu, málo pater a sousedů a zeleň kolem. To všechno tahle pražská část plná starousedlíků splňuje,“ vysvětluje Jaroslava. Maminka devítileté školačky je velmi šikovná, v bytě dokáže leccos sama zvelebit. Své dceři chtěla předělat pokojíček, který byl dispozičně velmi nešťastný a poskládaný z nábytku „každý pes jiná ves“. „Pořídila jsem Magdalence v bazaru starou mosaznou postel, protože na stejné spím já. Dobře se na ní odpočívá, ale hlavně se mi líbí ten ohýbaný zlatavý kov. Vyčistit ho ale bylo o nervy. Jestli si myslíte, že stačí ocet, jste vedle jak ta jedle. S ním vyleštíte kliku, ale obří postel je o ruce. Zkrátka potřebujete pořádný ‚sajrajt’, třeba Sitol, abyste u toho nestrávili věčnost,“ říká Jaroslava.
V ČEM JE PROMĚNA VÝJIMEČNÁ
„Snažila jsem se proměnu koncipovat tak, aby dokázala využít malý prostor na maximum a aby majitelku finančně nezruinovala. Proto jsme spoustu věcí zrecyklovaly, předělaly a zvelebily. Tak třeba klasickou dvoudveřovou skříň: truhláři jsem zadala, aby odřízl spodní šuplíky a nahradil je nožičkami. Odříznuté šuplíky jsem pak zakomponovala do staronového pracovního stolu, kterému jsme vyměnily desku a ve finále ho natřely na modro. Tu samou barvu jsme použily i na zmíněnou skříň, čímž jsme v pokojíčku dosáhly ucelenějšího dojmu. Postel, lustr, lampičku jsme pořídily po bazarech, tím jsme také hodně ušetřily. Největší investicí byla šatní skříň na míru, která schovává, co nemá být na očích.“
