Tady vůbec nikomu nevadí, že za okny mrzne až to praští. Venkovské chalupě Hunalových to sluší sice v každém ročním období, v tom zimním, je tu však obzvlášť útulno.
Nebylo tomu tak ale vždycky. Když manželé Hunalovi pátrali po vlastním venkovském domku, zaměřili se na kraj, kde paní Eva trávila dětství na chalupě svých rodičů. Nemovitost, kterou našli před deseti lety, na ně zpočátku velký dojem neudělala...
Text: Johana Křížková
Úplně od nuly
Zchátralé venkovské stavení s uzavřený dvorkem, chlívky a stodolou bylo vybydlené, plesnivé a zatuchlé. Zkrátka nejošklivější chalupa ve vsi. „Když jsme sem tenkrát přišli, tak pršelo, takže všechno vypadalo ještě mnohem hůř,“ vzpomíná paní Eva na první setkání s chalupou, kde dnes s rodinou tráví veškerý volný čas i svátky.„Manžel ale řekl, že dům má zdravou střechu, což je nejdražší položka, a tak jsme se rozhodli, že ho berem,“ směje se. Za asistence dcery a syna, kterým bylo tehdy jedenáct a šestnáct, se tedy pustili do likvidace letitého nepořádku a plánování, s čím začít nejdřív. Vzhledem k tomu, že dům pohlcovala vlhkost, začali s jeho podbouráním a odizolováním. V interiéru pak přišly na řadu jako první schody na půdu, která se později proměnila v klidovou zónu se třemi ložnicemi.
Foto: Robert Tichý
Doporučujeme
reklama
Podle vlastních představ
Aby se v domě dalo jakž takž fungovat, bylo nutné udělat vodu a elektřinu, postavit komín, krbová kamna doplnit výměníkem a udělat podlahové topení v kuchyni, která je dnes srdcem domu. Zatímco se manžel se synem věnovali budování domu, Eva si vzala na starost estetickou stránku věci. Zkušenosti sbírala mimo jiné během své desetileté spolupráce s pelhřimovskými restaurátory. Sama si rekonstruovala nábytek sehnaný převážně na internetových aukcích, původní zařízení se totiž doslova rozpadlo. A protože také ráda šije a maluje na textil, mohla se ve své chalupě dostatečně vyřádit. Zatímco ložnici rodičů vládne tmavé dřevo a bílá barva, synova je laděná dozelena dívčí pokoj v bílé zase připomíná princezny. „Přes dva roky nám trvalo uvést aspoň polovinu domu do takového stavu, jaký jsme si představovali, další roky jsme ho pak dál vylepšovali až do dnešní podoby,“ uzavírá procházku chalupou paní Eva.
Článek vyšel v časopise Venkov & styl, redakčně upraveno.
