Je nějaký rozdíl mezi vaším stylem při moderování a v civilu?
Ano, rozdíl tam je. V televizi má všechno jasná pravidla a každá moderátorka má styl oblečení, který nám stylisté připravují. Jde většinou o konzervativnější kousky se zajímavým detailem, který ale diváka neruší natolik, aby se ztratilo to hlavní, což jsou informace. V civilu jsem mnohem uvolněnější, víc street, víc experimentuju. Mám ráda rafinovanost, čemu se většinou vyhýbám v civilu i v práci, je odhalený dekolt. Mám ráda nerušený rozhovor s pohledem do očí.
V čem se při moderování cítíte nejkomfortněji?
Upřímně? Asi v nových šatech. Každá žena ví, že nové šaty dodají sebevědomí. Mám ráda lehce áčkové střihy, které zvýrazní pas a působí vzdušně. Musím se v tom cítit pohodlně, protože když je mi dobře, je to vidět i na obrazovce.
Máte nějaký módní vzor? Ovlivnil vás něčí styl?
Inspiruju se hodně na sociálních sítích. Baví mě ženy, které mají odvahu kombinovat věci jinak. Já si nemůžu dovolit úplně všechno, ale snažím se tu svoji vnitřní extravaganci čas od času pustit ven. A právě tenhle kontrast mě na módě baví. Abych byla konkrétní, baví mě rozmanitost Sofie Coelho nebo originalita Malu Borges.
Máte nějaké motto, pravidlo, podle kterého se v módě řídíte?
Když se v tom necítím, nejdu v tom. Raději přijdu někam pozdě. A taky věřím, že outfit nemusí být složitý… Basic šaty, třpyt šperků a hezká kabelka udělají hodně práce.
Co byste označila za klíčový kousek vašeho šatníku?
Dobře střižené sako. Dokáže zcivilnit i obyčejné džíny a naopak dodat autoritu jemnějším šatům. Je to kousek, který funguje do televize i na běžný den.
Máte v šatníku nějaké kousky spojené s konkrétními příběhy?
Ano, hlavně šperky. Některé jsem si vyráběla sama už jako teenager, jiné jsou spojené s důležitými momenty. Připomínají mi bývalé lásky, můj křest, pracovní úspěchy i lidi, kteří už tu nejsou. Každý z nich mi připomíná určitou etapu. A možná i proto je nosím tak ráda. Co se týká oblečení, mám schované třeba šaty, ve kterých jsem byla viděna poprvé na obrazovce TV Nova, a taky ty, ve kterých jsem maturovala. Jedny, co patřily babičce, a já si je tehdy jen tak ze srandy společně s ní zkusila, a padly mi. Po její smrti mi je teta přinesla ve zlaté krabičce se slovy: „Tohle ti posílá babička, chtěla, abych je dala tobě.“