Děti bez otců: Odborníci odhalili šest nevýhod, které zásadně negativně ovlivňují jejich budoucí život

Chudoba

Podle Ministerstva zdravotnictví a sociálních služeb USA je u dětí v rodinách bez otce téměř čtyřikrát vyšší pravděpodobnost, že budou chudé. V roce 2011 žilo v USA v chudobě pouze 12 % dětí v rodinách kompletních párů, zatímco v rodinách, kde byla pouze matka, žilo v chudobě hned 44 % dětí. Údaje z roku 2012 zase ukázaly, že děti žijící v rodinách s matkami bez přítomnosti manžela či manželky měly míru chudoby 47,6 %, což se ukázalo jako čtyřnásobek míry chudoby v kompletních rodinách.

Drogy a alkohol

Podle výzkumu z roku 2004 bylo zjištěno, že děti bez otce jsou vystaveny dramaticky většímu riziku zneužívání drog a alkoholu. Výrazně více drog podle výzkumu užívají děti, které nežijí v kompletní rodině.

Kriminalita

Z výzkumu z roku 2004 vyplynulo, že adolescenti žijící v kompletních rodinách jsou méně náchylní k delikvenci než jejich vrstevníci, kteří vyrůstají jen s matkou. Adolescenti z neúplných rodin se podle výzkumu častěji dopouštěli delikvence. Studie z roku 2005 zase zkoumala vztah mezi strukturou rodiny a rizikem násilných činů u dospívajících. Výsledky studie ukázaly, že pokud byl počet otců ve čtvrti nízký, došlo k nárůstu násilných činů mladistvých. Statistická data ukázala, že adolescenti, kteří žili ve čtvrti s nižším podílem neúplných rodin a kteří uvedli vyšší úroveň rodinné integrace, se dopouštějí méně násilí.

Fyzické a emocionální zdraví

Studie, která byla provedena na 1977 dětech ve věku 3 – 12 let, zjistila, že děti žijící s otcem nebo osobou od malička zastupující otce mají výrazně méně externalizujících a internalizačních problémů s chováním než děti, které vyrůstají pouze s matkou, nebo se v pozdějším věku stanou nevlastními dětmi alespoň jednoho nebiologického rodiče. Podle jednoho výzkumu mají také děti, které pocházejí z rodin s jedním rodičem, hned dvakrát vyšší pravděpodobnost, že spáchají sebevraždu, než mají děti z kompletních rodin.

Vzdělání

Podle sociologa Edwarda Kruka, Ph.D, až 71 % dětí, které předčasně ukončily střední školu, jsou bez otce. Podle něj mají děti bez otce větší problémy se vzděláním, mají špatné výsledky ve čtení, v matematice i logickém myšlení. U dětí z rodin s nepřítomností otce se také častěji vyskytuje záškoláctví, častěji se objevuje vyloučení ze školy a je vyšší pravděpodobnost, že školu opustí do svých 16 let a méně pravděpodobné, že dosáhnou akademické a profesní kvalifikace v dospělosti.

Sexuální aktivita a těhotenství

Podle jedné studie, která zkoumala 1409 dětí a mladistvých ve věku 11 až 18 let, byla zjištěna souvislost mezi nepřítomností otce a sexuální aktivitou mladistvých, kterou sami uvedli. Výsledky ukázaly, že adolescenti, kteří vyrůstají pouze s matkou, byli častěji sexuálně aktivní, než dospívající žijící v kompletních rodinách. Další studie zase zjistila, že být vychován svobodnou matkou zvyšuje u mladistvých riziko těhotenství a svatby s nižším než středoškolským vzděláním.

Vyjádření k dané problematice od odborníků z AKP ČR

Některé zahraniční zdroje poukazují na spojitost tzv. single-parent rodin s mírou vzdělání (De Lang, Dronkers&Wolbers, 2014) nebo mírou juvenilní delikvence (Singh&Kiran, 2014), a dalšími provázanostmi (s užíváním PAL - psychoaktivní návykové látky). Je však nutné si uvědomit, že se nejedná o přímou úměru a stoprocentní korelaci, ale spíše o jeden z faktorů, který se na problematice podílí.

K posouzení rozdílu mezi efektem vyrůstání pouze s matkou a pouze s otcem neexistuje dostatek vědeckých studií. Existují samozřejmě další intervenující proměnné, které by výsledky mohly zpochybnit, jako je např. efekt socioekonomického statusu, místo bydliště (město X vesnice), míra kontaktu s druhým rodičem, sourozenci, blízkost vztahů, a další.

Z klinické zkušenosti můžeme sdělit, že psychické obtíže se vyskytují v úplných, zejm. dysfunkčních, ale i plně funkčních rodinách, protože další významný vliv na dítě mají vrstevníci, školní fungování, dědičnost, atd. Předpokládáme, že absenci jednoho z rodičů při výchově, často předcházely konflikty a rozchod či rozvod rodičů, což samozřejmě může mít vliv na dítě a jeho prožívání a psychické fungování. Je tedy vhodné se věnovat především tématu vhodné komunikace v průběhu rozchodu partnerů.

Dle české studie z r. 1989 stojí za suicidalitou u dospívajících v 31 % rodinné problémy, u dětí do 14 let byly uváděny rodinné potíže jako příčina suicidálního jednání ve 46 %. V letech 1995-1999 uvádělo rodinné konflikty jako příčinu 33 % dětí (Koutek & Kocourková, 2006). Z dat však nevíme, zda se jedná o obtíže dětí žijících pouze s jedním rodičem či s oběma, v rámci rodiny samozřejmě rizikově působí nefungující rodinné vztahy, ztráta blízké osoby, citová deprivace nebo dlouhodobé konflikty v rodině.

Výchova má vliv na vývoj jedince, jejím cílem je obecně všestranný rozvoj dítěte (vytváření morálních norem, formování charakteru, vytváření stravovacích, pracovních i dalších návyků aj.). Dle genderových stereotypů se mohou preference mužů a žen, tedy otců a matek, v rámci výchovy značně lišit, např. muži mají tendenci více riskovat, trénovat u dětí humor, oproti ženám, které více pečují a více se o dítě obávají. Samozřejmě nelze říci, že takto nastavené to má každý jedinec, bezpochyby nalezneme velmi pečující a starostlivé muže, stejně jako riskující ženy, co přistupují k situacím s nadsázkou.

Obecně však lze říci, že při výchově dítěte je vhodné, pokud se dva lidé doplňují, a dítě tak může nahlížet na chování obou z nich a zároveň se v rámci odpozorování diskuzí mezi rodiči učí nápodobou, jak se v konfliktních situacích chovat a jakým způsobem komunikovat. Toto mohou děti, které vyrůstají pouze s jedním rodičem, postrádat. Pro dítě je vhodné mít k dispozici mužský i ženský vzor chování.

Nicméně rozhodně nelze tvrdit, že děti, které vyrostly pouze s jedním z rodičů, tak nemají šanci na plnohodnotné dětství a nemohou z nich vyrůst sociálně a osobnostně zralí jedinci.  Mohou mít výrazně lepší a podpůrnější podmínky než např. děti, které vyrůstají s oběma rodiči, kteří však o ně nemají žádný zájem nebo jsou závislí na alkoholu či jiných návykových látek. Jde tedy vždy o velmi individuální zhodnocení konkrétní situace. V pro nás dostupných a relevantních zdrojích nenalézáme data, která by ukazovala na nějak významnou prediktibilitu těhotenství v juvenilním věku u dívek, které vyrůstaly bez otce.

Na dotaz, zda může roli otce kvalitně zastat i nový partner, družka či například jeden z prarodičů zní odpověď: Ano, může, pokud se jim podaří navázat vztah s dítětem a je dítětem vnímán či vnímána v rodičovské roli, avšak často zůstává biologický rodič tátou či mámou, a nový partner jednoho z rodičů je oslovován jménem či tetou/strýcem.