Sebepoškozování u dětí je závažný problém, který vyžaduje odbornou pomoc. Existují strategie, které mohou pomoci dospívajícím dětem autoagresi předejít?
Jako sebepoškozování označujeme takové chování, kdy si člověk úmyslně způsobuje fyzické poškození. Může zahrnovat řezání ostrými předměty, škrábání nebo hryzání kůže. Jeho příčiny mohou být různé, ale většinou je spojeno s emocionální bolestí, napětím, nebo duševním onemocněním. Mnoho dětí a adolescentů, kteří si způsobují zranění, tento jev popisují tak, že jejich duševní bolest je natolik k nevydržení, že jim fyzická bolest v daném okamžiku přinese úlevu a odvede pozornost od jejich trápení.
Úleva od duševního utrpení
Podle britské studie Sebepoškozování u mladých lidí: výzva pro všeobecnou praxi, kterou provedla School of Social Sciences v Nottingham Trent University, mladí lidé často uvádějí, že jim sebepoškozování pomáhá vyrovnat se s utrpením spojeným s šikanou a tlaky vrstevníků. Ty mohou zažívat v reálném životě, ale také prostřednictvím sociálních médií. Spouštěče sebeubližování mohou zahrnovat napětí spojené se zkouškami, ale také pokusy vyrovnat se s obtížnými rodinnými vztahy, s duševními problémy či traumaty, a v některých případech i zneužíváním. V rámci této studie zazněl jeden důležitý a nadějný závěr: Je pravděpodobné, že spolu s tím, jak budou mladí lidé dospívat, najdou mnozí z nich jiné (a zdravější) způsoby, jak se vypořádat se svým emocionálním utrpením.
O krizové intervenci u adolescentů se sebepoškozováním na listopadové konferenci Multidisciplinarita – Naděje pro duševní zdraví dětí a dospívajících, kterou pořádala nezisková organizace Dům tří přání, mluvila krizová interventka Veronika Vejvodová. Klíčem k řešení tohoto problému je podle ní navázání respektujícího a srozumitelného vztahu klienta a odborníka. Jedůležité problém nebagatelizovat, mít trpělivost a vytvořit si krizový plán. Veronika Vejvodová zároveň na konferenci představila také alternativní způsoby řešení sebepoškozování. V případě, že dospívající zažívá návaly vzteku, doporučuje například bouchání do polštáře, dupání, trhání papíru, cvičení. Pokud je převládající emocí smutek, řešením může být teplá koupel, četba nebo zatelefonování kamarádovi. Pokud adolescent necítí vůbec nic, nebo cítí prázdno, může pomoci kostka ledu, masáž nebo studená sprcha. V případě, že má dospívající problém se soustředěním, je možné zkusit aktivovat pět smyslů a vybrat si předmět, který podrobně popíše (jak vypadá, jak voní, jaký je na dotek, jestli je slyšet, jestli má nějakou chuť.)
„Nezbytné je pracovat s dítětem na tom, aby umělo rozpoznat emoce, které mohou k sebepoškozování vést. Stejně zásadní je vědět, co mi pomáhá ve chvíli, když mi není dobře, co mě rozptýlí. Vědět, na jakém místě se cítím bezpečně a na koho se mohu obrátit ve chvílích krize,“ uvedla odbornice.
Jaké jsou podle ní nejúčinnější cesty, které mohou sloužit jako prevence proti sebepoškozování? „Je to především budování silných vztahů s blízkými osobami. Dále posilování psychické odolnosti, což je vlastně schopnost efektivně se vyrovnávat se stresem, tlakem, změnami a různými životními výzvami. Lidé s vysokou psychickou odolností mají tendenci lépe zvládat obtížné životní situace, rychleji se vyrovnávají s nepříjemnými a nečekanými událostmi, a dokáží si lépe udržovat duševní pohodu i v náročných podmínkách. Je však důležité zdůraznit, že každý případ je zcela individuální a vyžaduje specifický přístup.“
Pokud se vaše dítě sebepoškozuje, můžete se obrátit například na neziskovou organizaci Dům tří přání, Centrum Locika, Nevypusť duši či Linku bezpečí.
