Sebepoškozování u dospívajících: terapeutka radí, jak jim pomoci

„Občas mám takový pocit, že mi explodují oči, zuby...a to pálení je uklidňuje. Jakoby se potom uvolnily. A pak se cítím líp,“ popisuje své pocity během pálení se zapalovačem šestnáctiletá Ginny v seriálu Ginny & Georgia, který skrz upozorňování na sebepoškozování u teenagerů – a celkově na psychické problémy – vyvolal vcelku rozruch. Nejedná se ale o záležitost, která by se týkala pouze amerických seriálů. Pro mnoho – i českých – dospívajících dětí je realitou.

„Podle statistik sebepoškozování nejčastěji probíhá mezi 10 a 24 lety věku, s vrcholem kolem 17 let. Přibližně 1 z 8 dětí se sebepoškozováním potřebuje lékařskou pomoc a hospitalizaci. Nicméně ‚dobrou‘ zprávou je, že až 80 % dětí se sebepoškozováním přestane do pěti let,“ popisuje terapeutka Adéla Kratochvílová.

Podle Linky bezpečí a přehledu dat, která dal do kupy server Seznam Zprávy, se sebepoškozování u dětí výrazně zhoršilo během koronavirové pandemie. V roce 2021 jej řešil více jak dvojnásobek dětí než v roce 2019. „Covidová opatření přinášela mnoho omezení, která nás brzdila v našem životě a vedla k frustraci a podrážděnosti. Důležité vývojové úkoly, jako například hledání vlastní identity, byly u dospívajících dětí omezeny, což vedlo k úzkosti a zhoršení celkového duševního stavu,“ vysvětluje Kratochvílová.

Proč se dospívající tak často sebepoškozující

Podle slov výše zmíněné odbornice, která se specializuje na terapii pro dospívající, dospělé a rodinu, se se sebepoškozováním potýká více než polovina jejích „dětských“ klientů. Nejčastěji se přitom jedná o řezání se ostrými předměty a vyřezávání symbolů do kůže; propichováním kůže; pálení se ohněm; škrábáním se na kůži do krve; kousání se; drásání si vzniklých ran a narušování tak jejich zahojení; vytrhávání si vlasů, polykání prášků či tlučení sebe samého (zejména u chlapců).

Koronavirová pandemie mohla být u některých z nich spouštěčem tohoto chování, ale u dalších může mít docela jinou příčinu. „Sebepoškozování může mít různé důvody, a často se jedná o jejich kombinaci. Patří mezi ně například problémy v rodinných vztazích, vysoké nároky a tlak rodičů, negativní vztah k vlastnímu tělu, pocit osamělosti a izolace, problémy s vrstevníky, pocit vlastního selhání, šikana, nápodoba chování vrstevníků, negativní vliv sociálních sítí, válečné konflikty, obavy z budoucnosti, sexuální zneužívání, traumatické zážitky z dětství či spojitost s duševním onemocněním,“ vysvětluje.

Jak tuto situaci řešit z pozice rodiče

Tento problém je potřeba brát vážně a nepřehlížet ho. Může to být pro dítě nebezpečné a mít vážné důsledky, pokud není včas řešen. Pokud se totiž nevyřeší to, odkud plyne, bude se poškozování zhoršovat. Zde jsou doporučení od terapeutky Adély Kratochvílové:

• Je dobré nejprve zpracovat své emoce, než začnete hovořit s dítětem o jeho sebepoškozování. Jistě je to pro vás šok, ale je důležité s ním hovořit v klidu a být schopen vstoupit do rozhovoru s dítětem s pochopením a soucitem. Pokud budete jednat v emocích, může se stát, že se ze sebepoškozování stane těžší a méně přístupné téma pro diskusi.

• Významným aspektem je také to, abyste poskytovali svému dítěti podporu, lásku a bezpodmínečné přijetí. Dítě, které se sebepoškozuje, bývá často plné pocitů viny, studu a hanby. Je důležité, aby se cítilo milované a podporované v této těžké situaci.

• Zároveň je důležité poskytnout dítěti bezpečné a důvěrné místo pro sdílení svých emocí a pocitů. Dítě může mít dojem, že o svém sebepoškozování nemůže s nikým mluvit, protože by ho mohli ostatní odsoudit nebo mu neporozumět. V tu chvíli pomůže empatičnost a když dítěti nabídnete prostor a čas na sdílení jeho myšlenek a pocitů. Vytváření prostředí, kde je dítěti umožněno vyjádřit své emoce a potřeby a nebýt za ně odsuzováno, může být klíčové pro prevenci nejen před sebepoškozováním.

• V neposlední řadě je důležité, abyste porozuměli příčinám, proč se dítě sebepoškozuje. Tento krok může být složitý, protože dítě může mít pocit, že se musí bránit a být opatrné, co říká. Nicméně, pokud pochopíte, co dítě trápí a co ho k těmto činům vedlo, můžete pomoci dítěti najít vhodné řešení a ideálně vyhledat odbornou pomoc, jako je terapeut, aby se dítě naučilo zvládat své emoce a najít způsoby, jak řešit své problémy bez zranění sebe sama. „Hledání odborné pomoci neznamená selhání nebo slabost, ale naopak projev síly a odvahy řešit problémy,“ uzavírá.