FEJETON KLÁRY MANDAUSOVÉ: Svatební sen

„A tebe taky miluju, tebe taky a tebe miluju, i když tě neznám,“ dojímala se nevěsta na začátku filmu Čtyři svatby a jeden pohřeb při loučení se svatebčany.

Kamarádi uklidňovali ženicha, „je opilá.“ On jen kýval hlavou, „v to doufám, jinak jsem v pěkným průšvihu.“ A že to byla svatba jako řemen, šaty tvarů a rozměrů velkého šlehačkového dortu. Družičky ve stejnokroji, cukrkandlová výzdoba, tradiční hostina, zahradní slavnost, povinná fotografie sýýýýr. Vůbec se nedivím, že se nevěsta zmazala jak kozácký ataman. Jestli to byla spíš holka do nepohody než poslušná vykonavatelka společenských tradic, nic jiného ji pro přežití vlastního největšího dne nezbývalo.

Obléct princeznovské šaty, slyšet svatební pochod, nechat řadu sladěných družiček, ať drží dlouhatánskou vlečku, políbit se pod pletencem bílých květů, krmit se vzájemně knedlíčkovou polévkou, špinit ubrusy svíčkovou zdobenou brusinkami a šlehačkou, krájet poschoďový dort s panáčkem, panenkou, holubem a kolébkou, děkovat dojatě za třetí mixér a slyšet veřejně gratulaci „a do roka ať skáče, vedle vás kudrnaté ptáče“, to je sen. Všech malých holčiček, tetiček, babiček a svatebních agentur.

Přivydělávala jsem si kdysi jako puberťák recitací na svatbách. Jednou přišli ženich s nevěstou v roláku a turistických kalhotách a šli pak na Pětku (místní pivnice) na točený a buřta. To bylo v městečku pozdvižení! Další nevěsta měla béžové šaty pod kolena a ve vlasech luční kytku. Taky se o ní mluvilo. I proto, že si prý dali s hosty jen něco malého doma (jakože asi nemají na hospodu). Stejně jako o té v mini bez závoje. Tak zas neměla na pořádný šaty, haha. Byla jiná doba. Doba stejnostejného. Teď je jiná. Vdává se a žení na louce, ve stodole i na atletické dráze, jí se zeleninové saláty zdobené kytkami, veganské karbanátky, nosí se plavky i černé pláště.

Velký den, velký sen. Jak je libo nevěstě a ženichovi. Sen o tom, co se nezapomíná. A je jedno jestli sníte o velké bílé nebo o malé černé. Důležité je, že je ten sen jen váš.