Po mnoha letech vztahu jsem znovu na lovu. S malou dcerou, lehce pošramoceným sebevědomím a naivní představou, že seznamování v digitální době bude vlastně docela jednoduché. Facebook Seznamka mě ovšem během několika dní přesvědčila, že mužská fantazie nezná hranic. Zatím si jen píšeme. A já nestačím zírat.
Nikdy bych nevěřila, že to řeknu, ale začínám chápat, proč si lidé zakládají profily na seznamkách. Po letech jsem zase nezadaná a kromě péče o dítě, práce a nekonečného praní bych ráda do svého života přidala také trochu romantiky. Nebo alespoň muže, který se mě zeptá, jaký jsem měla den, a nebude tím myslet, jestli jsem stihla nakoupit.
Zkouším tedy Facebook Seznamku. Funguje podobně jako Tinder: prohlížíte si profily, dáváte lajky a čekáte, jestli přeskočí jiskra. Tedy přesněji řečeno, jestli se shodnete. O jiskře bych zatím raději nemluvila.
První překvapení? Zájemců je překvapivě mnoho. Muži od dvaceti do sedmdesáti let, nejrůznějších profesí, povah i představ o ideálním soužití. Zprávy přibývají a s nimi také komplimenty. Jsi krásná. Máš nádherné oči. Působíš sympaticky. Někteří se nezdržují ani úvodním pozdravem a rovnou mi vysvětlují, jak moc bychom si rozuměli.
Přiznávám bez mučení: dělá mi to dobře. Sebevědomí, které po letech partnerského provozu občas připomínalo pokojovou rostlinu zapomenutou na severním parapetu, se začíná vzpamatovávat. Najednou mám pocit, že bych mohla vyrazit na rande, do kina, na večeři, a možná dokonce znovu obléknout šaty, které nejsou určené výhradně na schůzku s dětskou lékařkou.
Jenže komplimenty jsou jedna věc. A muži, kteří je posílají, druhá.
Ženáč, který potřebuje zpestřit manželství
První kategorie je poměrně přímočará. Muž má manželku, rodinu, zázemí. Jen mu něco chybí. A protože řešení partnerských problémů zřejmě není tak vzrušující jako založení profilu na seznamce, hledá milenku.
Jeho vysvětlení je vlastně jednoduché: manželka mu nestačí. Člověk by skoro čekal, že hledá někoho na doplnění vitamínů, nikoli ženu, která by se mohla stát součástí cizího manželského trojúhelníku. Děkuji, ale roli tajného občerstvení mezi rodinným obědem a večerním televizním programem si odpustím.
Svatba, domácí dekorace a další radosti
Pak je tu muž, který by se nejraději ženil okamžitě. Sotva se virtuálně pozdravíme, mám pocit, že už vybíráme společné závěsy. Na jednu stranu je příjemné vědět, že existují muži, kteří se závazků nebojí. Na druhou stranu bych si ráda nejprve ověřila, jestli spolu vydržíme déle než deset zpráv.
Další exemplář je přesvědčený o vlastní výjimečnosti. Dominantní, sebejistý, samolibý. Žena po jeho boku má být patrně krásná, upravená a pokud možno bez vlastních názorů, které by narušovaly jeho monolog. Zkrátka ozdoba. Jenže já už mám doma dost věcí, o které se musím starat. Další muž, kterému bych měla dělat dekorativní kulisu, by byl nad mé síly.
Zvláštní kapitolou jsou otcové, kteří se o mé mateřství zajímají s mimořádným nadšením. Jenže ne vždy kvůli mně. Jeden z mužů by si zjevně přál především parťačku pro své děti. Moje dcera by se tak mohla stát součástí jakési rodinné sestavy ještě dřív, než bychom si my dva stihli objednat kávu. Mateřství je samozřejmě důležitá součást mého života. Ale pořád jsem také žena, která by ráda potkala muže, jenž se zajímá i o ni samotnou.
A pak přichází nabídka pro odvážnější povahy: muž hledající submisivní partnerku pro své BDSM představy. Otevřenost je jistě důležitá a každý máme jiné preference. Jen bych ocenila, kdyby se případné vyjednávání o rolích a hranicích odehrávalo až ve chvíli, kdy vůbec vím, s kým mám tu čest.
V tom má možná pravdu. Já například vím, že nechci být něčí tajná milenka, svatební projekt, dekorace do obýváku ani automatická chůva pro cizí děti. A jestli mě někdo hledá výhradně kvůli představě, že zralá žena bude mít vždycky chuť a nebude nic komplikovat, čeká ho patrně drobné zklamání.
Zatím jsem se s žádným z těchto mužů osobně nesetkala. Dopisuji si, pozoruji, bavím se a občas nevěřím vlastním očím. Facebook Seznamka mi zatím přinesla především potvrzení, že mužský svět je mnohem pestřejší, než jsem si po letech ve vztahu pamatovala.
A co je nejhorší? Nebo nejlepší? Začíná mě to bavit.
S jedním z mužů už si totiž domlouvám schůzku. A tak jsem zvědavá, jestli se skutečný muž bude alespoň trochu podobat tomu, kterého mi představil jeho profil a několik desítek zpráv. O tom, jak moje první rande po letech dopadne, zase příště.
Zdroj: autorský článek
Václav Neužil: Některé páry spolu prostě nemají být. A musí na to přijít
