Jsou místa, kde se zastavil čas. Ale ne tak, že by se nudil. Spíš si sedl na zápraží, ukrojil si krajíc chleba se sádlem a vypráví. Přesně tak působí Zubrnice, skanzen v Ústeckém kraji a zároveň živá vesnice, kde se mezi roubenkami, mlýnem a kostelem ještě rozléhá houkání vlaku. A to ne ledajakého. V Zubrnicích je totiž i historické nádraží a muzeum železniční dopravy.
Zubrnice jsou vesnicí s duší. Leží v klínu kopců Českého středohoří a už jejich samotné umístění je působivé. Žádná památkově upravená kulisa, ale skutečná obec s živým srdcem a historickou zástavbou, která má co říct. Není divu, že si právě tohle místo vybralo Národní muzeum v přírodě jako svého nejmladšího člena. Skanzen tu totiž nevznikl uměle, ale vyrostl přímo ze zdejší původní vesnické struktury.
Zubrnice nejsou jednotvárné. Vedle sebe tu stojí roubené chalupy, hrázděné statky i zděné domy. Každý dům má svůj příběh, svou funkci, svou atmosféru. Jednou z dominant je roubená patrová usedlost č. p. 61 s původní sušárnou na ovoce – unikátní technické zařízení, které připomíná doby, kdy se ovoce nejen jedlo, ale také ukládalo na zimu a prodávalo na trzích. Nově tu najdete také expozici věnovanou pěstování chmele. Výstava s názvem „Chmel, který stavěl domy“ ukazuje, jak zásadní roli měl tento plod pro zdejší krajinu i architekturu. Situována je v půdním prostoru usedlosti a nechybí ani původní hospodářské budovy. Kůlna, stodola, špýchar. Na návsi upoutá pozornost barokní studna z roku 1695, která sem byla převezena ze Střížovic u Ústí nad Labem. Působí tu jako přirozené centrum vesnice, jak to kdysi bývalo. Místo, kde se lidé setkávali, nosili vodu a sdíleli novinky.
Zděný dům z poloviny 19. století ukrývá starý vesnický krámek. Regály s cukrovinkami, pytle s moukou, plechové dózy i hmotnostní váha – tahle expozice není jen nostalgie, ale i výpověď o tom, jak vypadala každodennost. Hned naproti si lze prohlédnout i venkovskou školní třídu. S lavicemi, tabulí a obrazy visícími na zdech přesně tak, jak si je pamatují naše babičky. O něco výš nad vsí stojí otevřený kostel sv. Maří Magdaleny, který slouží jako galerie pro příležitostné výstavy. Jedinečný je i vodní mlýn v Týništi: roubená stavba s horním pohonem napájená z Lučního potoka. Mlýn je stále funkční a při speciálních akcích se můžete podívat i na to, jak se kdysi mlelo obilí. Mlýnice, obytná část i vodní zařízení vytvářejí ucelený pohled na to, jak se kdysi žilo v údolích, kde bylo dost vody i trpělivé práce.
Největším překvapením, zvlášť pro malé návštěvníky, je ale spodní část obce. Právě tady stojí železniční stanice z roku 1890, kdysi postavená na trati Velké Březno – Úštěk. A není to jen stanice. Je to muzeum železniční dopravy, kde najdete nejen dobovou čekárnu a dopravní kancelář, ale také interaktivní expozice o historii trati, vývoji drezín a zabezpečovacích zařízení. Ve starých železničních vozech jsou rozmístěny tematické expozice. Třeba o světlech na železnici, nebo o tom, jak vypadalo zázemí pro vlakovou obsluhu. Nechybí ani modelová železnice, prostor pro děti a možnost občerstvení i suvenýrů. O víkendech a svátcích se můžete svézt vlakem po obnoveném úseku trati z Ústí nad Labem Střekov přes Velké Březno až do Zubrnic. Provozují je nadšenci v historických soupravách a atmosféra při jízdě těmito kopci má kouzlo, které v dnešních časech rychlosti a funkcionality působí skoro jako zjevení.
autorský text, zubrnice.cz
