Původně bylo v plánu mít byt a chatku. Nakonec z toho byla kompletní rekonstrukce venkovského stavení, kde Josef Drábek s přítelem našli ideální domov

Ještě před pár lety bydlel Josef Drábek s partnerem ve svých rodných Čerčanech. Měli tu zrekonstruovaný byt 3+1 v paneláku a žili si spokojeně. Pak si ale založili před domem zahrádku a zatoužili po tom mít možnost víc pobývat venku, chodit na houby, rybařit. „Začali jsme plánovat, že si pořídíme malou chatku někde u Sázavy, aby se tam dalo v pohodě dojet. Že jde o kraj, kde jsem trávil dětství u babičky, už byl jen příjemný bonus. Když pak přítel přišel s tím, že něco našel nedaleko vodní nádrže Švihov, nejdřív jsem nevěřil vlastním očím. Myslel jsem si, že si dělá legraci. Byl to neudržovaný starý dům s rozpadlým komínem. Navíc mě sem vzal někdy v lednu, kdy se i okolní krajina nezdála hezká, spíš taková smutná a bezútěšná,“ usmívá se dnes už spokojený Josef.

Mohlo by se vám líbit

Sopranistka a kapelnice Viktorie Kaplanová vyměnila Prahu za život na statku. „Připadala jsem si tu jako v seriálu o doktorce Quinnové,“ říká

Jedna střecha po druhé

Partneři se nakonec dohodli a zchátralý statek koupili. Pak se pustili do renovací a oprav. „Vzhledem k tomu, že jsme z toho chtěli mít jen chalupu na víkendy, nijak zvlášť jsme se rekonstrukce nebáli, nečekali jsme, že bude tak náročná. A taky jsme byli čerství třicátníci, čili sil bylo mnohem víc, snad až na rozdávání,“ vzpomíná majitel se smíchem. „Původně tu byly metrové kopřivy, rozbořené chlévy a celý pozemek je navíc na skále s minimální vrstvou zeminy, takže ani založení trávníku nebylo tak jednoduché, jak by se mohlo zdát.“ Rekonstrukce probíhala na etapy, nejprve s vizí, aby se tady majitelům dobře chalupařilo. „Začali jsme od střechy, respektive od střech. Každý rok jsme udělali jednu. Postavili jsme komíny, zbourali starý dřevník, kadibudku, vyklidili stodolu, udělali betonový strop propadlému sklepu, zkrátka takové základní věci, aby nám tu bylo coby chalupářům hezky.“

Druhé kolo od podlahy

Jenže za nějaký čas se do svého venkovského útočiště Josef Drábek s partnerem zamilovali natolik, že se sem rozhodli přesídlit nastálo. Prodali byt a s rekonstrukcí se začalo znovu. A to kompletně a doslova od podlahy. Takže i nedlouho před tím položené nové tašky šly dolů, aby se mohlo udělat pořádné zateplení střechy. „Teď máme v plánu tady být celý život, takže jsme nešetřili na materiálech a chtěli hlavně kvalitně odvedenou práci,“ říká Josef a dodává: „Přítel je perfekcionista, takže už od začátku přesně věděl, jak a co chce a jak to má (rozumějte MUSÍ) vypadat…“ Souběžně s rekonstrukcí se dělaly úpravy terénu zahrady, bagroval se svah příjezdové cesty a podobně. K tomu bylo třeba zbourat staré budovy chlévů, které na pozemku stály. „Ty tuny a tuny kamení, co z toho byly, nás budí ze spaní dodnes. Nejednou jsme je totiž z logistických důvodů ručně přesouvali. To samé bylo s hlínou, které tu byl nedostatek, vše je totiž na skále.“

Hlavní plánovač a designér

Jak už jsme podotkli na začátku, majitelé jsou šikovní a spoustu prací při rekonstrukci zastali vlastnoručně, nejen tahání těžkých kamenů. „Většinu věcí jsme dělali sami, mimo elektřiny, zednických prací, dlaždiček v kuchyni. Ale i u toho jsme byli, učili se, a pak jsme ty dovednosti využili dál,“ vysvětluje Josef. „Vše vznikalo trochu metodou pokus/omyl, ale hlavní plánovač a designér, pokud to tak lze říct, je můj partner. Naštěstí se na všem domluvíme, případně umíme udělat kompromis. Hodně jsme při rekonstrukci vycházeli z původní dispozice, i když přítel ji postupně měnil, protože má (na rozdíl ode mě) prostorovou představivost. To ho dovedlo i k tomu, že spolu se sousedem postavili malý baráček souběžný s domem, aby se dal spojit dřevěnou bránou. U něj pak vybudoval vyvýšené náměstíčko (jak tomu skromně říkáme) z oněch tun kamení, s posezením, vyvýšenými záhony, kamennými zídkami,“ popisuje majitel, kolik práce se za jejich současným pohodlným venkovským bydlením skrývá.

Letní kuchyň vznikla z původní hospodářské části domu, která byla pobita prkny. Majitelé odkryli celou čelní stěnu a vrata použili na průjezd u stodoly.

Zahradničení ve velkém stylu

Dnes už si partneři život v paneláku vůbec neumějí představit. Jejich velkou chloubou a koníčkem je totiž i květinová a zeleninová zahrada u domu. Josef říká, že by snad bylo snazší vyjmenovat, co nepěstují, než naopak. „Máme tady zeleninovou zahrádku s vyvýšenými záhony, na které má přítel cukety, okurky, rajčata, fazole, lilky, maliny, papriky, dýně, spoustu bylinek do kuchyně a na přípravu omáček, chutney, nakládané zeleniny, kečupů a všeho, co z nich pak vytváří. Rostou tu ovocné stromy - broskvoně, meruňky, višně, třešně, jabloně a hrušně. Samostatnou kapitolou jsou pak trvalkové záhony, které jsme vysazovali hlavně s důrazem na barevnost, rozmanitost a styl venkovské zahrady. Najdete na nich slézové růže, klasické i anglické růže, ostrožky, denivky, verbeny, hosty a spousty druhů šalvějí a levandulí.“ Také tato oáza zeleně, květů a plodů je doménou hlavně Josefova partnera. „Já na jaře nemůžu ani plít, protože nepoznám plevel od rostlinky, jsem spíš na to zalévání, osazování truhlíků, občas něco přistřihnu, vyrobím sezónní dekorace. Takže ta největší práce je na partnerovi, který připravuje postřiky stromů, dělá jim ty speciální střihy, které ani nevím, jak se jmenují, dosévá trávník, vertikutuje, seká, vymýšlí automatické zavlažování.“

Mohlo by se vám líbit

Sauna, gramofon, venkovní kuchyně i farmářské snídaně: Sabina s Petrem připravili pro hosty v Maringotce za humny místo pro snový odpočinek

Sousedské hygge

Venkovský styl života partnerům doslova učaroval a s otevřenou náručí je před lety přivítali i místní sousedé. „Zanedlouho po našem příchodu se na zápraží začala objevovat vajíčka, králíci, kuřata, výslužky ze zabíjačky. Přítel je společenský, takže netrvalo dlouho a věděl, kdo kde bydlí, jak se jmenuje, chodili jsme jim vypomáhat, oni zase nám, zkrátka je to tak, jak by to mělo být,“ pochvaluje si Josef místní komunitu a na jejich pohodové „hygge“, které tu mají, nedá dopustit. „Kdysi jsme se sem stěhovali i kvůli pejskovi, aby mohl být, co nejvíc venku. Ten původní tu už s námi bohužel není, ale pořídili jsme si po něm hned čtyři jezevčíky a bydlí tady i jedna kočka,“ vyjmenovává na závěr spokojený „venkovan“ všechny obyvatele tohoto výjimečného stavení, z jehož interiéru i zahrady dýchá neskutečná pohoda a přívětivá a útulná atmosféra.

Zdroj: autorský text

Galerie: Původně bylo v plánu mít byt a chatku. Nakonec z toho byla kompletní rekonstrukce venkovského stavení, kde Josef Drábek s přítelem našli ideální domov

16 fotek 17 fotek