Mezi květinami je mandevila tak trochu primadona. Ne snad kvůli náročnosti, ale pro svůj vzhled. Když se rozroste, vytvoří záplavu květů, která vypadá jako živý vodopád. Pochází z tropické Jižní Ameriky, ale i v českých podmínkách umí zářit, pokud se jí dopřeje správná péče. A věřte, že když se zabydlí, vydrží vám krásná i několik sezón.
Mandevila, dříve známá také jako dipladénie, má své pevné místo mezi balkonovými rostlinami. Vyniká nejen velkými květy v odstínech bílé, růžové nebo červené, ale i lesklými zelenými listy, které tvoří syté pozadí pro její květní parádu. Roste rychle, a to jak do výšky, tak do šířky. Pokud jí poskytnete oporu, vyšplhá se klidně i do tří metrů. Když ji necháte volně převisat, vytvoří jemně splývavý tvar, ideální pro závěsné nádoby. Nezřídka je středem pozornosti celé terasy nebo dvora. Její květy jsou trumpetkovité a působí, jako by ani nepatřily do našeho klimatu. Přesto dokáže vydržet celé léto, až do prvních mrazů. A to není málo.
Mandevila miluje světlo, ale nesnáší úpal. Ideální je chráněné stanoviště, kde je jasné světlo po většinu dne, ale ne přímé polední slunce. Vhodné jsou jihovýchodní nebo jihozápadní kouty, ideálně v závětří. Půda by měla být propustná, výživná a spíš mírně kyselá. Skvěle jí sedne substrát pro balkonové květiny, do kterého přidáte trochu písku nebo perlitu. Důležitá je i drenáž na dně květináče – keramzit nebo kamínky zabrání přemokření, které mandevila nesnáší. Zálivka musí být pravidelná, ale mírná. Zemina má být vlhká, ne mokrá. A pozor! Jakmile kořeny stojí ve vodě, začne rostlina trpět a žloutnout.
Protože roste rychle, je vhodné výhony čas od času zaštipovat. Jednak tím udržíte kompaktní tvar, jednak podpoříte větvení a následně bohatší kvetení. Oporu je ideální zapíchnout do květináče hned při přesazování, ať ji nemusíte složitě dodávat později. Hnojit doporučujeme každé dva týdny tekutým hnojivem pro kvetoucí rostliny. Nejlepší je takové, které má vyšší obsah fosforu. Ten podporuje tvorbu květů. Dusíkatá hnojiva nejsou pro mandevilu ideální, protože podporují růst listů na úkor květů.
Mandevila není mrazuvzdorná, takže s prvním ochlazením je potřeba ji přemístit dovnitř. Nečekejte na první mrazík, stačí, aby noční teploty klesaly pod 12–15 °C, a je čas ji přestěhovat. Nejlépe se jí daří při zimování ve světlé místnosti s teplotou kolem 10 °C. Před zazimováním výhony zkraťte, přestaňte přihnojovat a zálivku omezte na minimum. Během zimních měsíců rostlina přirozeně zpomalí a může shodit část listů. Na jaře ji pak přesadíte do čerstvé zeminy a postupně ji zvyknete zpět na slunce. Při manipulaci s mandevilou doporučujeme používat rukavice. Po ulomení výhonu z ní vytéká bílá tekutina. Jedovatý latex, který může podráždit pokožku. To je také důvod, proč se mandevila nedoporučuje tam, kde se volně pohybují malé děti nebo domácí zvířata. Není to ale důvod k obavám, jen k obezřetnosti.
Mandevilu si můžete namnožit sami pomocí stonkových řízků. Nejvhodnější období je konec zimy nebo začátek jara, ideálně při prvním řezu. Odstřižené výhony nechte několik hodin ve vodě, aby se vyplavil latex, a poté je zapíchněte do lehké, vlhké zeminy. Skvělým pomocníkem je i růstový stimulátor. Přikrytí fólií nebo sáčkem pomůže udržet řízkům vlhké mikroklima. Zpravidla zakoření do čtyř týdnů.
gardenersworld.com, gardendesign.com
