Nebýt klukovského snu, Porčův mlýn by si za čas lidé připomínali už jen z dobových fotografií. Vrátil se do něj ale život a krajinou se opět rozléhá klapot vodního kola.
Nápad vrátit život do Porčova mlýna v Býkovicích na Blanensku se zrodil v hlavách bratrů Milana a Zdeňka Růžičkových. Protože jejich otec byl místním rodákem, oba bratři často chodívali kolem a někdy se mlýn stával i dějištěm jejich klukovských her. Osud chátrajícího stavení jim nebyl lhostejný, a tak se společně ještě s kamarádem Ladislavem Šumberou rozhodli v roce 2008 mlýn odkoupit a zrekonstruovat. „Byl tehdy ve velmi špatném stavu, ale my jsme věřili, že ho na základě získaných plánků dokážeme obnovit do podoby, jakou měl v roce 1820,“ říká Milan Růžička.
Zajímavost:
Ještě než se z obilí stane mouka, musí projít tzv. špicováním. Při něm se ze zrna odstraňují špičky obsahující éterické oleje, které způsobují žluknutí mouky.
„Při opravě jsme striktně dodržovali všechny výrobní technologie, které se tehdy používaly. To znamená, že jsme udělali šindelovou střechu a zdi nahodili hliněnou omítkou smíchanou s otrubami. I skleněné tabulky v oknech jsou dělané starým ručním způsobem. Z původního technického vybavení bohužel nic nezůstalo, a tak jsme v průběhu oprav, které trvaly rok a čtyři měsíce, jezdili po republice a sháněli mlýnské zařízení. Nakonec se nám ho podařilo sehnat v jednom polozbořeném mlýně u Litomyšle. Naštěstí bylo ve stavu, ve kterém se ještě dalo zachránit. Dokonce jsme zjistili, že některé části mlýnského složení pocházejí už ze 16. století. Stačilo je zrestaurovat a teď už u nás zase plně slouží svému účelu.“
Aby mlýn vůbec fungoval, bylo třeba přivést vodní náhon a pořídit nové mlýnské vodní kolo. Původní se nedochovalo, ale na základě nalezených artefaktů a fotografií nebylo těžké vytvořit jeho věrnou kopii. Tu na míru vyrobil a na místě sestavil sekerník František Mikyška z Petrovic u Sedlčan. Díky tomu se zde obilí v moučnici mele stejně jako přede dvěma sty lety. Kromě mlýnského složení se do stavení vrátilo i veškeré příslušenství. V obytné místnosti mlynáře jsou například kamna, ve kterých se pečou buchty podle staré receptury, a také pec, v níž se čas od času peče vynikající chleba. Nechybí tu ani rohová lavice se stolem a nezbytná skříň ‚koutnice‘, která sloužila k ukládání rodinných cenností a důležitých dokumentů. Kromě dobově vybavené světnice a mlýnice si tu prohlédnete také historické hospodářské stroje a v podkrovní části stavení i zajímavou expozici, která do detailu popisuje historii mlýna.
Pokud rádi rybaříte, můžete po prohlídce zajít k rybníku a vypůjčit si rybářské náčiní. Ve vodě se prohánějí kapři a pstruzi, a pokud se poštěstí a rybka se chytne na udičku, ve zdejší rybářské krčmě vám ji rádi ugrilují. Porčův mlýn může být pěkným rodinným výletem, romantickým zážitkem, ale i netradičním místem pro uspořádání svatebního obřadu. Vše potřebné tu pro vás zařídí, stačí jen zavolat a domluvit se. Podrobné informace najdete na stránkách www.porcuvmlyn.cz. „Jsem rád, že se nám v poměrně krátké době podařilo obnovit plně funkční mlýn a vrátit sem život,“ usmívá se Milan Růžička. „Naším cílem od začátku bylo, aby se lidé dozvěděli, jak se tu žilo, jak zruční byli mlynáři a sekerníci a co vlastně mlýnské řemeslo obnášelo. Zároveň jsme chtěli zvelebit zdejší krajinu, zlepšit životní prostředí, zvýšit turismus v regionu a zanechat odkaz pro další generace. Teď už čekáme pouze na jedinou věc. Aby se k nám do mlýna opět vrátil vodník a pěkně nám tu na všechno dohlížel.“
Venkov a styl
