Překvapuje vás, jak bez moderní izolace a chytrých termostatů dokázaly v zimě chalupy udržet příjemné teplo a v létě chládek? Tajemství není jen v silných stěnách, ale v celkovém stavebním konceptu, který respektoval okolní přírodu i materiály.
Každý, kdo má víkendovou tradiční chalupu, to zná. Masivní zdivo funguje jako velká tepelná baterie. Trvá to, než v zimě promrzne, a jakmile se jednou prohřeje, teplo sálá do místnosti ještě dlouho po vyhasnutí ohně. To je pro trvalé bydlení velká výhoda, pro víkendové chalupáře to však býval spíš problém. Než si o víkendu chalupu vytopili, už museli odjíždět zpátky do města. Teplo v chalupě se pak sice drželo dlouho, ale ne až do dalšího víkendu. Dnes pomůže chytré vytápění, které si na dálku zapnete den před příjezdem, a hlavně temperování chalupy po celou zimu. Termostat byste měli nechat i v době vaší nepřítomnosti nastavený na 8 až 10 °C. Při této teplotě vám v potrubí nebude zamrzat voda, a až přijedete na chalupu, nehrozí takový teplotní šok a kondenzace vlhkosti na stěnách, jako když dům necháte úplně „vymrznout“, a pak se v něm jednorázově zatopí.
Avšak vraťme se ke stavebním trikům našich předků. Další předností starých chalup bylo to, že mohly i přes silné zdi dýchat. Tradiční omítky byly vápenné nebo hliněné, takže přirozeně regulovaly vlhkost. Ta pak z interiéru volně procházela zdivem ven. Suché zdivo má přitom výrazně lepší izolační vlastnosti než to vlhké. Vlhkost v cihle nebo kameni totiž zvyšuje její vodivost a chladne. Dalším izolačním trikem pak byla nevytápěná půda. Podlaha půdy bývala vysypána silnou vrstvou hlíny, škváry, slámy nebo plev. Tato vrstva fungovala jako skvělá tepelná izolace, která bránila úniku tepla střechou vzhůru.
Malá okna a dveře na jih
Důležité bylo také umístění stavby v krajině. Chalupy byly moudře zasazeny do terénu, často pod svahem, který chránil severní stranu před náporem mrazivých větrů. Vchody a obytné místnosti byly orientovány na jih nebo na jihovýchod, aby maximálně využily nízkého zimního slunečního svitu k přirozenému vytápění. Okna, která propouštěla hřejivé paprsky dovnitř, však bývala malá. Byl to totiž nejslabší článek izolace. Zatímco 60 centimetrů tlustá kamenná nebo cihlová zeď pouštěla teplo ven jen velmi pomalu, sklem prošlo okamžitě, a tak byla snaha mít ho na domě co nejméně. V chalupách kvůli tomu bývalo v zimě poměrně šero, lidé si museli přisvěcovat svíčkami nebo petrolejkami (které ale zároveň vydávaly teplo) a hodně času trávili venku nebo u stolu přímo pod oknem.
I když si nechcete starou chalupu kupovat, můžete se některými z těchto prověřených triků inspirovat. Při zateplování volte přírodní izolace (dřevovláknité desky, konopí, minerální vlnu) a vápenné omítky, aby stěny mohly dýchat a zůstávaly suché. I v moderním domě pomůže, když máte v obývacím pokoji přiznanou cihlovou stěnu, kamenný obklad a kachlová kamna. Tyto prvky stabilizují teplotu v místnosti a brání jejímu rychlému prochladnutí. Protože teplo stoupá vzhůru, největší úniky tepla (až 30 %) bývají přes strop. Po vzoru venkovských chalup si proto zajistěte dostatečnou vrstvu izolace na stropě či podlaze půdy. Zároveň dejte přednost sálavému topení a netopte v každé obytné místnosti stejně. Nejtepleji by mělo být tam, kde trávíte nejvíc času. Na chalupách se žilo hlavně ve světnici kolem kamen. Sálavé teplo, které z nich vychází, ohřívá přímo předměty a lidi v místnosti, nikoliv jen vzduch, což je pocitově mnohem příjemnější a umožňuje to držet o stupeň či dva nižší teplotu. Jak vidíte, moudrost našich předků se dá využít i dnes a ani se nemusíte stěhovat do staleté roubenky.
