Kočky jsou známé svým vrněním, ale proč tento zvuk dělají? Existuje několik důvodů, některé z nich jsou však stále zahalené mnoha otazníky.
Každá kočka má svůj jedinečný způsob vrnění. Některé vrní hlasitě a intenzivně, zatímco jiné vydávají jemný a téměř nepostřehnutelný zvuk. Vrnění znamená spokojená kočka – je ovšem rozšířeným omylem. Možná vás překvapí, že může naopak vrnět i v situacích, kdy není spokojená nebo je podrážděná.
Prvním důvodem je známé potěšení, pohoda a spokojenost. Třeba ve chvíli, kdy dostávají pozornost od svého majitele, pokud o ni tedy mají zájem. Dalším důvodem je potom komunikace. Vrnění je způsob, jak se kočka dorozumívá se svým okolím. Mohou vrnět i na znamení znepokojení. Některé kočky dokonce vrní, když jsou nemocné nebo ve velkém stresu, aby se uklidnily. Majitele pak toto chování zmate, jelikož může vytvářet dojem, že je kočka v pořádku, i když ve skutečnosti potřebuje lékařskou péči nebo jinou pomoc.
Kočičí mámy také vrněním konejší svá koťata nebo je navádí, aby byly u ní, protože je chrání před nebezpečím.
Doporučujeme
reklama
Tygři vrnět neumí
Domácí kočky nejsou jediné, kdo umí vrnět. Překvapivě tuto schopnost mají gepardi. Jejich schopnost vrnění je dána podobnou anatomií krku. U gepardů dochází k efektivnímu stahování svalů u kosti jazylky, což umožňuje vibracím šířit se až do štěrbiny hlasivek, čémž vzniká charakteristický zvuk. Naopak větší kočkovité šelmy, jako jsou tygři a lvi, tuto schopnost nemají, protože místo kosti jazylky mají chrupavku. Tyto větší šelmy mohou vydávat zvuky pouze při výdechu, zatímco menší kočkovité šelmy dokážou vrnět při výdechu i nádechu, což znamená, že jejich vrnění je nepřetržité.
