Málokomu se nesbíhají sliny při pomyšlení na domácí koblihy. Pokud vás ale děsí dlouhá doba kynutí, zkuste naši rychlejší a neméně chutnou variantu – tvarohové koblihy bez kynutí.
První koblihy u nás byly spojované především s masopustním obdobím. Nejstarší zmínka pochází již ze 13. století. Byly údajně jediným pokrmem, který se již v té době rozšířil po celé zemi coby neodmyslitelný masopustní chod, kterému dokonce byla přisuzována magická síla. Několik kousků z první várky koblih se vždy uschovalo, usušilo a posléze rozdrtilo na prášek. Do koblížků se přidávaly různé náplně a mnoho druhů koření. Mezi časté ingredience patřily například kdoule, řeřicha nebo šalvěj. Smažilo se vždy ve vysoké vrstvě toho nejlepšího oleje. Na přípravu koblih se používají „bílé potraviny“ jako vejce, mouka a mléko. A právě ty jsou podle starých pověr pochoutkou určenou pro dobré duchy. Koblihy patřily k obvyklým potravinám, které hospodář nosil jako obětní dar i do polí.
V Rakousku nikdo o původu koblih nepochybuje. Vládne tu přesvědčení, že ten, kdo koblihy vymyslel, naplnil meruňkovou marmeládou a po usmažení velmi úspěšně prodával jako „cecillikugeln“, byla o masopustu 1690 kuchařka Cäcilie Krapfen. Po ní se prý i kobliha (v němčině Krapfen) jmenuje. Pověst vypráví, že se jednoho dne Cäcilie tak rozhněvala na svého muže, až po něm při hádce hodila kousek těsta. To se od muže odrazilo a spadlo do hrnce s vroucím tukem. A úžasná smažená koule si mohla začít podmaňovat svět. Rakousko koblihy milovalo a miluje, na dlouhém Vídeňském kongresu v roce 1815 se jich prý podle dochovaných záznamů usmažilo a snědlo neuvěřitelných 10 milionů kusů!
V Německu zase mají svoje koblihy „Berliner“. Berlínský cukrář je prý smažil (i tady se věří, že jako první) v roce 1750 unaveným vojákům ve válce, a protože byl sám vysloužilý dělostřelec, dal jim tvar dělové koule. Koblihy v různém provedení však mají ve skutečnosti mnohem delší historii, než jim přisuzuje rakouská či německá pověst. Pečivo smažené v horkém sádle (tzv. crapho) se objevuje již v dobách Karla Velikého, což dokazují záznamy povolení k prodeji této sladkosti. Při pohledu do mnohem starších časů ale nalezneme u starých Římanů „globuli“, smažené a mákem a fíkovou marmeládou plněné kuličky, za tepla pomazané medem. Velmi podobné sladkosti jsou známé například i z antického Řecka a starého Egypta.
Ve větší míse promícháme tvaroh s cukrem, vejci a rumem. Přidáme mouku smíchanou s práškem do pečiva a špetkou soli. Vypracujeme hladké těsto. V hlubokém rendlíku či pánvi si necháme rozpálit dostatečné množství oleje. Pomocí 2 lžiček nebo zmrzlinářské naběračky odebíráme tvarohové těsto a vkládáme do oleje. Případně můžete těsto vložit do cukrářského sáčku, ustřihnout špičku o rozměru přibližně 1,5 cm. Postupně těsto vytlačovat a nůžkami odstřihávat. Tímto způsobem velice rychle zaplníme celou plochu pánve. Smažíme zvolna dozlatova, v průběhu nezapomeneme koblížky otočit na druhou stranu. Do mísy si připravíme cukr (někdo dává moučkový, někdo má raději krupici nebo krystal). Ochutíme vanilkou a skořicí. Usmažené koblížky dáme na chvíli okapat na papírovou utěrku a poté obalíme v připraveném cukru. Můžete servírovat jen tak nebo třeba máčet do Nutelly či Lotus pomazánky.
autorský článek, toprecepty.cz, zakrasnejsivimperk.cz
