Z cukrářského umění se staly běžným domácím pečivem
Na úsvitu 18. století klesla cena cukru a vafle se staly dostupnějšími. V té době bylo lídrem ve výrobě tohoto oblíbeného dezertu Německo, které si „hrálo s chutěmi“ a zavedlo například vafle ochucené kávou, kardamomem či muškátovým oříškem. Zároveň se ve Francii vafle „odlehčily“: do receptu se přidával sníh z bílků, citronová kůra, španělské víno a hřebíček. Existoval dokonce recept na čokoládové vafle, kde se do směsi míchala strouhaná čokoláda. V 19. století byly vafle jedním z nejoblíbenějších dezertů Evropanů, nicméně i tak byly ještě na začátku 20. století recepty na vafle v kuchařkách vzácností. Podle historických zdrojů je umělo připravit například ve Francii pouze 29 cukrářů. Kolem roku 1918 se ale objevil elektrický výrobník vaflí, v polovině 30. let 20. století se již prodávaly hotové směsi na vafle a v roce 1953 se objevily první vafle mražené, které stačilo pouze ohřát. Oblíbený dezert se s obrovským úspěchem objevil na potravinářských veletrzích, jako byla Expo 58 v Bruselu, Světová výstava v Seattlu v roce 1962 a o dva roky později na Světové výstavě v New Yorku v USA. Dnes patří vaflovač mezi běžné kuchyňské vybavení, a pokud jste právě dostali chuť na výborné vafle, můžete využít dnešní recept podle Toprecepty.cz.