Galerie: Tradiční řemeslo, které ještě nevymřelo: Jak se z biomechanika Bena Hrubeše stal mistr švec z Dejvic

Na ručně šité boty se u Bena čeká minimálně čtyři měsíce, ale výsledek je na věky!

Svrškařka sešívá na špagátovce předlepené dílce kůže.

Domluvu s klientem řeší přesná objednávka. „Ta práce chce komplet zkušenost i cit,“ krčí rameny Ben.

Ševcovský vercajk v odborném žargonu: knejp, hranořízek, odjímák, rádlo, štupr, fidlovačka, cvikačky, šokepicr, ambus, potěh, fornerum, šídlo, drazér, heft, lochajzna...

„Boty se dají ušít z čehokoli, ale ne ze všeho budou dobře sloužit,“ podotýká Hrubeš.

Vnitřek zateplených pohorek těsně před navléknutím na kopyto. Ten pohled do nitra boty se už nenaskytne.

Pro ševce je zásadní vyznat se v kůžích.

Dřív byl švec na každém rohu, dnes řemeslo mizí... Víc o Benově dílně na Benhrubes.cz