Kapličky vídáme na venkově, ve městech i mimo obydlenou oblast, přičemž je občas bereme jako samozřejmost, u které se jen málokdy zastavíme. To je ovšem škoda, protože pozornost si určitě zaslouží.
Kapličky sloužily jako místa, kde se lidé mohli zastavit k modlitbě během svých cest. Když byl kostel daleko, šlo mnohdy o jedinou možnost pro duchovní útěchu. Některé kapličky se dokonce staly cílem poutí, jelikož byly spojené s legendami, zázraky nebo relikviemi svatých.
Lidé kapličky stavěli také jako výraz vděčnosti za pomoc a ochranu od svatých nebo samotného Boha. Šlo třeba o dobu po překonání těžké nemoci, neštěstí nebo poděkování za úrodu.
Podobně jako tzv. boží muka, která kapličky v podstatě vystřídaly, lidé tyto malé stavby budovali také na místech, kde se odehrála důležitá událost, dále na rozcestích, kopcích nebo jiných strategických místech pro ochranu cestujících, kteří v nich měli najít bezpečí. Mohly být kromě toho nápovědou, že je nedaleko studánka nebo památný strom, ale stávaly se i doprovodným objektem k jiným stavením, často k zámkům a mlýnům.
Některé kapličky byly zasvěceny svatým, kteří měli chránit místní obyvatele a jejich hospodářství před povodněmi, bouřkami, suchem a nemocemi. Jiné sloužily coby památník pro nebožtíka či oběti neštěstí, ať už nemocí, přírodní katastrofy nebo jiné tragické události.
Až tedy půjdete kolem kapličky, zastavte se u ní, dobře si ji prohlédněte a chvíli rozjímejte… tak jako to dělali naši předci.
