V posledních dnech se různými částmi Česka prohání bouřky. To se samozřejmě stávalo i za časů našich předků, kteří věděli, že špatné počasí znamená katastrofu pro jejich úrodu. Snažili se proto různými způsoby nečas odehnat.
Není žádným překvapením, že lidé kdysi v bouřce spatřovali negativní síly a hněv bohů. Později, s rozšířením křesťanství, šlo samosebou už jen o jednoho Boha, který se měl zlobit kvůli jejich hříchům. Kromě toho vznikaly pranostiky, co odhadovaly další vývoj počasí. Například pokud bylo hodně mlh během března, mělo být hodně bouřek v červnu. Bouřilo-li před 24. dubnem, kdy má svátek svatý Jiří, znamenalo to studený rok. Naopak bouřky po tomto datu věštily teplo. Mezi 15. srpnem a 8. zářím zase už neměly mít velkou moc, protože se jen vracely domů.
Svíčky, modlitby, zvony i troubení k odvrácení bouřky
Ze zkušeností lidé dobře věděli, co dokáže silný vítr, krupobití i zásah bleskem, a tak se snažili chránit před nebezpečím, které hrozilo jejich úrodě, zvířatům i jim samotným. Zapalovali proto svíčky, tzv. hromničky, které 2. února posvětil farář. Jakmile začaly létat hromy a blesky, lidé zapálili jednu z hromniček a modlili se za ochranu před bouřkou. Kromě toho měla tato speciální svíčka zamezit také nemocem a náhlé smrti.
A když bylo jasné, že se něco blíží, rozeznívali zvony ve zvonicích, aby jejich silný zvuk zahnal všechny nebezpečné síly, včetně bouří. Ve Lhenicích na jihu Čech dokonce troubili na svěcenou trubku. Museli to ovšem stihnout co nejdřív před jejich příchodem.
Proti krupobití měly pomoci křížky svázané z větviček vrby jívy, tedy tzv. kočiček, posvěcených tříkrálovou svěcenou vodou. Lidé je umisťovali do rohů polí, aby je před nepříznivým počasím ochránily.
