Květnou nedělí začíná pašijový týden. Jaké se k ní vážou zvyky a pověry?

Oslavy Květné neděle jsou doložené už od 7. století. Říká se jí také Palmare, Beránková či Palmová. Křesťané si tento den připomínají vjezd Ježíše Krista do Jeruzaléma. Podle biblických textů ho vítaly davy lidí, kteří mu na cestu házely své pláště a palmové ratolesti. A vzhledem k tomu, že palmy u nás zrovna běžně nerostou, nahrazovaly je kočičky, tedy květenství vrby jívy. Protože jíva je jedním z prvních stromů, který na jaře rozkvétá, bylo velmi pravděpodobné, že si je na Květnou neděli budou moct věřící před odchodem do kostela natrhat.

Průvod s ratolestmi

Bohoslužba o květné neděli měla všude velmi podobný průběh. Kněz si v ten den oblékal červené roucho, které symbolizuje Kristovu krev a královskou důstojnost. Obřad pak obvykle začínal mimo hlavní kostelní loď nebo přede dveřmi kostela. Věřící přinášeli pomyslné ratolesti, tedy kytice zmíněných vrbových proutků s kočičkami převázané barevnými stuhami, aby jim je kněz požehnal. Po požehnání často následoval průvod kolem kostela jako symbol Ježíšova vstupu do Jeruzaléma. Věřící poté vcházejí i s „ratolestmi“ do kostela a začíná svatý týden. Čtou se, nebo zpívají pašije, tedy části evangelia, které popisují zatčení, odsouzení a umučení Ježíše.  A na závěr se slaví mše svatá.

Magické kočičky

Pro naše předky měly posvěcené kočičky, které si přinesli z kostela, magickou moc. V chalupě se zastrkávaly za kříž nebo za trámy na půdě, aby ji ochránily před bleskem a požárem. Věřilo se také, že když kočičku člověk spolkne, ochrání ho to před bolestmi v krku a zimnicí po celý rok. Kočičky se zapichovaly také na okraj pole, aby zajistily dobrou úrodu a ochránily obilí před krupobitím. Lidé si posvěcené větvičky schraňovali po celý rok, aby je v tom následujícím, na Popeleční středu, kterou začíná půst, spálili a popel z nich se mohl použít k udílení popelce (znamení kříže na čelo).

Úklid a zákaz pečení

Stejně jako i s ostatními důležitými křesťanskými svátky se s Květnou nedělí pojila spousta lidových pověr. Například se věřilo, že by si měl člověk vzít na sebe nové šaty, aby v nich vykvetl. Podle další se zase ten den nemělo péct nic z mouky. Prý by se jinak „zapekly“ květy na stromech a nebyla by žádná úroda ovoce. V některých regionech se navíc vymetaly domy novým koštětem, aby se z nich vyhnalo všechno zlé a nečisté. Také se předly pašijové nitě – co se s nimi ušilo, mělo být „nad obyčej“ pevné a i jediný steh prý chránil nositele před úderem blesku. A pokud ještě na některých místech ležel na Květnou neděli sníh, dívky si jej nasbíraly do láhve, nechaly jej roztát a pak si vždy pár kapek přidávaly do vody na mytí – zajistilo jim to krásu.

Zdroj: irozhlas.cz, ct24.ceskatelevize.cz, kudyznudy.cz, ceskezvyky.cz