Podzim se zbarvil do mlhy, dýně se smějí na zápraží a hřbitovy tiše září světlem svíček. Dušičky i Halloween se potkávají ve dnech, kdy se říká, že svět živých a mrtvých je k sobě nejblíž. Někdo si ten čas připomíná modlitbou, jiný dlabáním dýní – a někteří si místo toho pustí pořádný horor. Patříte mezi ně?
Na vesnici se toho o smrti nikdy nebáli tolik jako ve městě. Dřív bývala přirozenou součástí života, a když přišly Dušičky, lidé prostě zapálili svíčku a tiše si povídali se svými blízkými. Dnes k tomu ale přibylo něco nového, strašidelná zábava, která k podzimu tak nějak patří. Halloween, duchové, černé kočky, filmy, ze kterých mrazí. Možná si říkáte, že to sem nepatří. Ale zkuste si to přiznat. Trocha strachu občas neuškodí.
Dušičky versus Halloween
Když se na hřbitově mihne světlo, někdo si pomyslí na duši zesnulého, jiný na ducha z hororu. Obojí má svoje kouzlo. Dušičky jsou klidné, pokorné, voní po vosku a chryzantémách. Halloween je hlučnější bratříček. Plný masek, smíchu a dýní se zubatým úsměvem. A i když se to může zdát zvláštní, oba svátky mluví o tom samém. O pomíjivosti, o smrti, o tom, že strach se dá zkrotit, když se mu člověk postaví čelem. Na venkově to lidé dělali odjakživa – vyprávěli si historky o světýlkách, která bloudí po polích, nebo o duších, co se vracejí pro zapomenutý svícen.
Strach, když je dávkovaný s rozumem, dokáže pročistit hlavu. Po napínavém filmu se světlo svíčky zdá teplejší, deka měkčí a domov jistější. A o to možná jde. Připomenout si, že světlo má smysl právě proto, že existuje tma. Tak si uvařte čaj, zapalte svíčku, a než půjdete na hřbitov nebo vyřezávat dýni, zkuste si malý test. Kdo ví – třeba zjistíte, že byste přežili i v Osvícení, nebo že by vás vyděsil už první plamínek na hrobě.
