Dušičky nejsou jen tiché zapálení svíčky. Jsou to dny, kdy se dá vyrazit na cesty a objevovat místa, kde se propojuje paměť krajiny s našimi příběhy. Česko nabízí hřbitovy jako zahrady klidu, podivuhodné pomníky i funerální stezky, které z výletu udělají silný zážitek.
Když se začátkem listopadu rozvoní podzim mokrým listím, města i vesnice zvolní. Na hřbitovech se setkáváme s těmi, kteří tu byli před námi. Někdo přijde v tichosti, jiný si přidá procházku parkem, zastaví se u památek a večer se vrací domů s pocitem, že strávil den plný smyslu. Dušičkové výlety se stávají hezkou tradicí a není divu. V jedné procházce se dá spojit historie, architektura, příběhy i obyčejná radost z podzimní krajiny.
Dušičky připomínají, že čas je vzácný, ale také že vzpomínka se rodí v pohybu. Když projdete alejí ke kapli, uvidíte víc než jen jména a data. Všimnete si sochařské výzdoby, starých řemesel, rodových znaků, drobných detailů, které z kamene dělají vyprávění. Ať už je cílem velké město nebo malá obec, hřbitovy u nás patří k nejzajímavějším otevřeným galeriím pod širým nebem. Navíc mnoho z nich leží v zeleni a nabízí klid, jaký ve městech málokdy zažijete.
Pražské Olšanské hřbitovy jsou jako město ve městě. Rozlehlé parky, tiché zákoutí, staré hroby i slavná jména. Plánky u vstupů vás dovedou k básníkům, hercům i lékařům, ale stojí za to sejít i z hlavních cest. V bočních uličkách čeká to nejlepší ze secesního sochařství a kameníků, kteří uměli z mramoru vytesat něhu i vztek. Olšany bývají nazývány zelenými plícemi Prahy a kdo tu stráví hodinu, pochopí proč. Na opačném konci města má své kouzlo Malostranský hřbitov. Menší, intimní, s atmosférou, která drží člověka za ruku. Kdo hledá příběh, zastaví se u náhrobku Svaté holčičky. Je to místo, kde lidé odkládají malé prosby a dětské kresby. Nejznámější je však Starý židovský hřbitov, svět sám pro sebe. Vlnící se terén, tisíce kamenů, vrstvy času nad sebou. Tady si člověk uvědomí, že paměť není přímka, ale zahrada.
Mimo Prahu stojí za výlet Vyšehradský hřbitov se Slavínem, kde odpočívají osobnosti české kultury. V Moravském krasu se krajina ztiší u Býčí skály, která připomíná dávné rituály a vede myšlenky jiným směrem než běžné turistické trasy. Kdo míří na západ, ocení Střílky s barokní kaplí a výjimečnou sochařskou výzdobou. A když kroky zamíří do vesnic a městeček, narazíte na hřbitovy s nádhernými kovanými kříži a kapličkami, které by neudělaly ostudu žádné galerii.
Dušičkový výlet oživí i zvláštní pomníky. Zastavení u Bradáče v Jihlavě je setkání s pověstí, která sice zní tajemně, ale drží městskou paměť pohromadě. Na Řepích v Praze pobaví i dojme hrob Václava Babinského, připomínka opravdového člověka s legendou na zádech. A kdo má rád místa silná až mrazivá, zamíří k opuštěným hřbitovům ve zaniklých vsích na Tachovsku. Tam se podzimní ticho vyřkne nahlas, i když kolem nejsou lidé.
Některá města vyprávění o smrti a minulosti proměnila v funerální stezky. Brno propojuje kostely, krypty a kostnici do trasy, která vede od jezuitského areálu přes kostnici u svatého Jakuba až ke kapucínské hrobce. Nejde o senzaci, spíš o lekci pokory a poznání. Praha nabízí vlastní mozaiku tras mezi Vyšehradem, Olšany a Starým Městem, v regionech se dají najít naučné okruhy, které vysvětlují symboly na náhrobcích, druhy dřev na alejí a historii zdejších rodů. Kdo jednou zkusí číst v kameni, začne číst v krajině. Dušičkový výlet nemusí končit u brány hřbitova. Kousek od Olšan láká Vinohradská třída s kavárnami, u Vyšehradu čekají vyhlídky na Vltavu a staré hradby. V Brně se dá navázat ochutnávkou vína v útulném baru. Spojení ticha a obyčejného života funguje překvapivě dobře. Vzpomínka zůstane a den se nezlomí do smutku.
Zdroj: kudyznudy.cz, hrbitovy.cz
79 Kč
79 Kč
84 Kč
