Zpívání, smích a vůně peří: Starý zvyk, který spojoval ženy víc než dnešní sociální sítě

Listopad měl kdysi své pevné místo v koloběhu roku. Po svátku svatého Martina se pole uklidila, dobytek přešel do stájí a na vsi začal čas takzvaných zimních prací. Nikdo nezahálel. Ve světnicích se pletly košíky, opravovalo nářadí, zašívaly kabáty a především se dralo peří. Týdny se scházely ženy z celého okolí, aby společně naplnily polštáře a peřiny, které v chalupách dělaly zimní život snesitelným. Tomuto období se neřeklo jinak než dračky.

Když práce nebyla povinnost, ale společenská událost

Draní peří mělo jednoduchý cíl: oddělit jemné chmýří od tuhých brků, aby se dalo použít jako výplň lůžkovin. Jenže dračky nebyly jen o práci. Byly především o setkávání. Každý večer se v jiné chalupě rozsvítila louč na krbu a ke stolu zasedly ženy i dívky z blízkého okolí. Přicházely s plátěnými pytli plnými peří a s hlavou plnou historek. Práce se sdílela a život s ní. Atmosféra draček byla plná tichého rytmu. Ruce pracovaly, prsty draly peří, ale ústa mluvila. Vyprávělo se, zpívalo, předávaly se novinky i tajemství, řešily se první lásky i starosti hospodářství. Když přišla únava, pomohl smích, často i drobná hra. A aby se dračky nezvrhly v dřímající ticho, měl každý dům svého vypravěče – starého hospodáře nebo babičku s pohádkami, které se pamatují celý život.

Krůše, baňky a vospenky. Slova, která voní starými časy

Draní peří mělo svůj jazyk a svou poezii. Peří se ukládalo do krůší, pletených košů ze slámy. Sedrané se odkládalo a zbytky, takzvané vospenky, končily v klíně draček. Když na stole vznikla větší hromádka hotového peří, přiklopila se mísou. Občas došlo i na přátelské soupeření. Která strana stolu nadrala víc. Nebylo to jen o výkonu, ale o hrdosti a dobré náladě. Peří mělo v hospodářství velkou cenu. Dostat do výbavy pro nevěstu peřinu z husího peří znamenalo bohatství. Nebylo to dílo jednoho večera. Sedralo se mnoho nocí, někdy až do Vánoc. Ale rukama přitom prošla nejen peříčka, ale i příběhy předků.

Doderky jako malý svátek

Když byla práce hotová, přišly doderky, slavnost na zakončení draček. Nic velkého, spíš srdečné poděkování. Hospodyně připravila pohoštění: kyselé zelí, jablíčka, povidla, sušené ovoce. Zavoněl čaj nebo bylinkový nápoj a u stolu zazněly písně. Ženy oslavily konec práce i společně prožitý čas. V nitru vesnice to byly chvíle soudržnosti, jakou dnes hledáme jen těžko. Možná se může zdát, že draní peří patří do muzea. Ale tahle tradice není jen o peří. Je o spolupráci, o komunitě, o čistém lidství bez přetvářek. O tom, že práce dává větší smysl, když se dělá společně. Že ruce mohou pracovat mechanicky, ale hlava i srdce u toho můžou dýchat svobodně. Dračky byly místem, kde se nikdo necítil sám.

Zdroj: plzen.rozhlas.cz, cesketradice.cz