Znáte skryté symboly dubu?

Pro společenství Keltů a Germánů představovaly dubové háje místo pro kontakt s bohy. Pod nimi se vynášely rozsudky a konaly kmenové slavnosti spojené třeba se slunovratem i přinášely oběti, včetně těch lidských. Žaludy pak, společně s jablky a jeřabinami, patřily u Keltů k potravinám bohů. V českých zemích se duby vysazovaly na počest panovníků, a tak se stále lze setkat s duby Svatováclavskými či Oldřichovskými, ještě častější jsou však tzv. Žižkovy duby spojené s touto osobností z dob husitských válek. Duby mají i praktické využití, jejich tvrdé dřevo je vhodné pro vodní stavby, kde vydrží věky, ze žaludů se mele mouka a mladá kůra má silně adstringentní účinky využívané zejména v přírodní medicně k léčbě kožních onemocnění a hemoroidů. K největším dubům zimním u nás patří Czernínský dub v Sedlické oboře v okrese Strakonice s obvodem šest set šedesát centimetrů a výškou dvacet osm metrů. K nejstarším dubům letním pak Žižkův dub v Náměšti nad Oslavou odhadovaného stáří devět set až jedenáct set let.

„A na té skále dub velikán pne se, král věkovitý nad věčnou pouští: k nebesům holé vypínaje čelo, zelená ramena drží na vše strany: tuhý oděv jeho hromem rozoraný.“ Karel Jaromír Erben, Kytice, Záhořovo lože

Dub – síla napříč věky

Duby jsou mohutné stromy dožívající se stáří přes tisíc let, dorůstající do v ýšky dvacet až čtyřicet metrů. V Česku jsou nejrozšířenější dub letní – křemelák a dub zimní – drnák. Ten letní je robustnější než zimní a dožívá se i vyššího věku. Duby kvetou v dubnu, samčí květy jsou v převislých jehnědách, drobné samičí  květy se ukrývají mezi rašícími listy.  Plody – žaludy u dubu letního visí na stopkách z paždí listů, u dubu zimního jsou těsně přisedlé k větvičce. S oběma druhy se nejčastěji setkáte ve smíšených lesích a doubravách, maximálně však do 800m.n. m. Díky dlouhověkosti dubů dodnes najdeme v Evropě růst duby, které pamatují keltské druidy a staroslovanské šamany, často rostou v místech křížení vodních pramenů, takže do nich častěji udeří blesk. Není proto divu, že jsou spojovány s hromovládcem Jupiterem neboli Perunem. V antice tento strom představoval svébytný mytologický svět obývaný nymfami – dryádami, římští císaři zas nosívali korunu spletenou z dubových ratolestí jako symbolické spojení s nejvyšším bohem Jupiterem.

Zdroj: Venkov a styl, ilustrace: Lukáš Paderta