O Štědrém dnu nesmí chybět polibek pod jmelím venku či pod doma zavěšeným svazkem této rostliny. Z botanického hlediska má ona vánoční dekorace i stinnou stránku. Jmelí je chytrý ničitel!
Od nepaměti je obestřeno tajemnem. Keltové ho považovali za posvátné, protože zůstává zelené i v zimě, a věřili v jeho léčivé účinky. To severské legendy vyprávějí o bohu Baldurovi, jehož smrt způsobila ratolest jmelí, a slzy jeho matky Frigg se proměnily v bílé bobule symbolizující lásku a usmíření. Odtud také polibky pod jmelím pro vzájemné odpuštění. I křesťané ve středověku jmelí ochraňovali a uctívali jako symbol života. Pro stromy napadené zmíněným cizopasníkem jde však o přesný opak.
Jmelí se řadí mezi poloparazitické rostliny, na svém hostiteli (který ho nezval) je závislé, ale ne zcela. Má stálezelené listy, tudíž dokáže provádět fotosyntézu, kterou si zajistí cukry pro svou výživu. Na co ovšem nestačí, je získat vodu a minerály. Ten nedostatek řeší po svém: „nabourává“ se do cévních svazků stromu a díky speciálním sacím orgánům (haustoria) ho připravuje o to, čeho se jemu samému nedostává. Umějí se stromy s takovým příživníkem poprat? „Jmelí bílé (Viscum album) odčerpává vodu a živiny, které strom energeticky náročně dopraví do koruny pro výživu vlastních listů, květů i plodů. Je-li strom v dobré kondici a napadení není velké, může se jmelím žít mnoho let. Strategií jmelí není strom zničit, protože je na něm závislé, ale pokud dojde k oslabení třeba v důsledku sucha nebo nedostatku živin ve zpevněných či zhutnělých plochách, pak nastává problém. Hostiteli začnou schnout větve, až uschne celý,“ vysvětluje Ing. Eva Mračanská, dendroložka a soudní znalkyně v oboru ochrany přírody.
Foto: Shutterstock
Nezvaný host se stává stále větším problémem lesů, sadů, parků.
Ohrožené versus odolné
Podle Mračanské se jmelí objevuje na stále širším spektru dřevin.„Čím více je zkoumáme, tím víc hostitelských druhů stromů objevujeme. Nejčastěji je na topolech, lípách, jabloních. Odolávají mu buky, topoly černé a některé druhy exotických dřevin, kde jsme je zatím neobjevili. Zajímavé je, že na dubech letních, které jsou u nás nejrozšířenějším druhem dubu, jsme dosud jmelí nenalezli, ale v jižní Evropě na nich roste. U nás napadá jiné druhy dubů: červený, bahenní nebo dub cer,“ vyjmenovává odbornice a upřesňuje, že u nás na letní dub z jihu proniká ochmet evropský (Loranthus europaeus), který je jmelí podobný, ale má dřevnaté stonky a na zimu mu opadávají listy.„V Moravskoslezském kraji se jmelí nevyskytuje na borovicích, ale v Jihomoravském a Pardubickém už je to naopak, je tedy otázka času, kdy pronikne na borovice i na severu Moravy. Málo ho zatím pozorujeme na břízách, ale v sousedním Německu se na nich vyskytuje dost. Překvapivě se jmelí daří i na dřevinách s tvrdým dřevem, jako jsou hloh, akát. U lip jsme vypozorovali, že velkolistá je vůči němu odolnější (ač ne stoprocentně) než malolistá, na níž je výskyt jmelí velký. Možná to souvisí s mohutnějším kořenovým systémem lípy velkolisté, jímž dokáže získat vodu z větších hloubek. Odolnost vůči napadení jmelím závisí na vnitřní chemii stromu,“ míní inženýrka Mračanská.
Obranou proti jmelí je mechanické odstranění, odříznutí, leč ne vždy účinné. Problémem jsou zmíněná haustoria, která má jmelí uvnitř větve stromu a mohou být dlouhá až půl metru. K jejich absolutnímu odstranění by se muselo do stromu řezat hluboko za místem napadení, což by vedlo k jeho silnému poškození. Naději dávají nové metody. Vědci z brněnské Mendelovy univerzity vyvinuli postřik s fytohormony, který vyvolá aktivitu jmelí v době, kdy strom odpočívá. Jmelí se vyčerpá, ztratí vodu a odpadne, aniž se užije tvrdá chemie. Zatím se zdá, že tak lze odstranit 95 % nadzemní části jmelí. Dle odborníků však může část kořenů ve dřevě zase obrazit. Šíření jmelí jde i na vrub pernatců. Bobule projdou trávicím traktem ptáků za šest minut, tak semena padají na jiné stromy doslova za letu. Někdy je nesou na peří. Strom s energií se umí nově klíčícímu jmelí bránit, ale… Vlivem klimatických extrémů mají stromy energie méně a jmelí je úspěšnější. Většinou se objevuje ohniskově, omezovat výskyt se daří řezem, postřiky, v případě napadení korun nad objem 50 % kácením. „Zůstávají zdroje ve volné krajině, kde se nutné kroky činí sporadicky. Výskyt je na solitérních dřevinách, v alejích u silnic, v doprovodných porostech vodotečí, kde jsou stromy stresovány vysokou hladinou spodní vody,“ uzavírá inženýrka.
Článek vyšel pod původním titulkem „Něžný škůdce ve větvích“ v časopise Marianne Venkov & styl číslo 12/2025. Všechna vydání časopisu naleznete za zvýhodněnou extra cenu zde.
Zdroj: článek vyšel v časopise Marianne Venkov & styl, redakčně upraveno