Kouzelná zahrada, ve které možná bydlí dokonce i víly

Každý, kdo ji zná, ví, že má radost ze všech návštěvníků, kteří přicházejí do zahrady nejen na obdiv, ale také za poznáním a porozuměním přírodním zákonům a za energií proudící všude kolem nás. Běláskově bílé šaty majitelky této zahrady jen zdůrazňují sytě červenou barvu růžových keřů, z nichž čas utkal tak neproniknutelné houštiny, že z jinak poměrně široké cesty vedoucí pod okny ložnice zůstala jen sotva průchozí stezička...

Text: Adéla McLintock

Jako mávnutím kouzelného proutku

„V době květu mají růže přednost, zpětně je stříhám, až když opadají okvětní lístky,“ prozrazuje paní Irena. Pod ostnatými šlahouny se úplně ztrácí i svah pod terasou, odkud se malebný obrázek zahrady usazené mezi zlátnoucími poli a loukami prostírá před očima jako na dlani. Do rovinatého pozemku v Rudolfově, kde se svého času dolovalo dokonce víc stříbra než v Kutné Hoře, se paní Irena a její muž Stanislav zakoukali zhruba před čtvrt stoletím. Vlastně to byla spíš představa, do níž se zamilovali, protože zprvu před nimi nestálo nic než kus pole se zuboženou půdu bez žížal a otevřenou stokou plnou komárů. Dnes tu jako zázrakem vládne živý a radostný ruch příznačný pro panenskou přírodu, byť cesta do Českých Budějovic netrvá víc jak deset minut. Při tvorbě zahrady, která mimochodem jako vůbec první v České republice získala mezinárodní ocenění Ukázková přírodní zahrada, se paní Irena nechala vést starodávným čínským učením feng šuej, vžitou úctu k přírodě, k našim předkům a rovněž k vlastnímu výtvarnému nadání, což dokazuje harmonická souhra barev i dekorativních doplňků, pod kterými bují trvalky v čele s rozrazilem a čistcem vlnatým. Vypasených včel drvodělek byste se tu ani nedopočítali.

Zahrada jako kniha plná příběhů

Na ceduli zavěšené na plotě stojí: Tady se nekouří, nekleje ani nepoužívá chemie. Není divu, že se Irenino skvostné dílo stalo jedním z třinácti zastavení na naučné stezce Člověk a krajina s poutavými texty na panelech od slovutného geologa a esejisty Václava Cílka. Podle ní má šetrný přístup k přírodě ještě další výhodu – začnete ji vnímat jemnějšími smysly. Pak vám neunikne ani to, že jste se octli na vílí stezce. K něžným vílám a elfům má totiž majitelka zahrady blízko. Prý je sice nevidí, ale cítí, že existují. Vyzařují prý moudrou energii, skrze kterou Irena učí děti základní principy přírodní zahrady. U luční víly Janinky se dozvědí, proč je vhodné mít na zahradě nekosenou louku, ptačí víla jim zase prozradí, že když vysadí černý bez, přilákají na sedmdesát druhů ptáčků. V léčebné pyramidě na sebe můžete nechat působit harmonizační účinky. Či se raději projdete v ťapkovišti po mystických kamíncích šungitu a uvolníte zablokovanou energii? Lidí, kteří ji dokážou vnímat k radosti paní Ireny rok od roku přibývá..

„To, že si naši zahradu vybrali mě nadchlo natolik, že jsme část pozemku přetvořili na komunitní zahradu, aby si i  lidé z městských bytů mohli vypěstovat zdravé ředkvičky, salát, mátu nebo třeba kytku do vázy. Už tady kvete louka, plodí třešeň a zraje kompost, protože zdravá půda je esencí všeho,“ popisuje paní Irena nadšeně svůj nejnovější projekt.

Zdroj: Venkov a styl

Galerie: Galerie: Zahrada pro vílu

11 fotek 12 fotek