Staňte se přeborníkem v pěstování okurek: Od semínka po salátovku jako z reklamy

Okurka. Nenápadná zelenina, která se tváří jako samozřejmost v každé lednici. Ale kdo ji někdy zkusil vypěstovat, ví, že se umí pořádně urazit. Když nemá teplo, vodu a dobrou půdu, trucuje. A když jí to dáte, odmění se takovou úrodou, že nebudete stíhat rozdávat. Takže jestli si letos chcete dát chleba s máslem a křupavou salátovkou vlastnoručně vypěstovanou, pojďme si říct, co na okurky platí.

Mohlo by se vám líbit

Recepty podle Marianne: Fantastické palačinky s tvarohem a jahodami budou hotové raz dva

Výběr odrůdy je základ

Začíná to u výběru odrůdy. Na trhu je toho spousta, ale není okurka jako okurka. Jestli máte rádi klasické nakládačky, hledejte krátké, pevné a křupavé odrůdy. Naopak pokud toužíte po delších salátovkách, sáhněte po hladkých, šťavnatých typech, které se nejlépe pěstují ve skleníku nebo v opravdu teplém koutě zahrady. A pak tu jsou ještě hadovky – ty už chtějí zvláštní péči, ideálně ve fóliovníku, protože nesnesou chlad ani průvan. Co je ale úplně zásadní, to je partenokarpie. Pokud nemáte na zahradě dostatek opylovačů nebo pěstujete okurky pod krytem, vybírejte takové, které nepotřebují opylení. Jinak budete celé léto koukat na krásné kytky bez jediné okurky.

Předpěstování: náskok se počítá

Předpěstování není povinnost, ale kdo chce být o krok napřed, začne už v dubnu. Stačí kelímek s hlínou na okenním parapetu a trpělivost. Semínka vyklíčí rychle, ale ven je nepouštějte dřív, než se půda prohřeje a noční teploty neklesnou pod dvanáct stupňů. Okurky nemají rády šoky, takže žádné hrdinství typu „ono už to asi nepřemrzne“. Jakmile sazenice vyrostou, začněte je otužovat. Pár hodin denně venku na sluníčku jim pomůže, aby pak zvládly přesazení bez úhony.

Správné místo a půda dělají divy

Stanoviště vybírejte s rozumem. Okurky milují teplo, závětří a hlavně slunce. Když je dáte do stínu nebo na větrné místo, neporostou. Potřebují také výživnou, hlubokou a propustnou půdu. Jestli máte těžký jílovitý základ, pomozte si kompostem, pískem nebo rašelinou. Vynikající trik je udělat tzv. teplé hnízdo – do jamky, kam sázíte sazenici, dejte trochu vyzrálého hnoje, přikryjte hlínou a pak teprve zasaďte. Okurka bude mít nohy v teple a poroste jak z vody.

Zálivka a hnojení: žádné flákání

Zálivka je důležitá a nesmí se podcenit. Okurky jsou žíznivé, a když se jednou rozhodnou, že nemají dost, dají to najevo. Listy vadnou, plody hořknou, a když už dozrají, jsou tvrdé nebo deformované. Zalévejte pravidelně, ideálně ráno nebo večer, a hlavně ke kořenům. Studená voda přímo z hadice jim nesvědčí, raději si ji nechte odstát nebo ohřát na sluníčku. A když už zaléváte, rovnou přihnojte. Ideální jsou přírodní jíchy, třeba z kopřiv, nebo organická hnojiva s vyšším obsahem dusíku a draslíku. Výživa se musí doplňovat průběžně, okurka není skromná.

Mohlo by se vám líbit

Petunie? Děkuji, nechci. Tato nenáročná kráska kvete až do podzimu a pěstovat ji zvládne každý

Okurky s oporou? Proč ne

Další věc, na kterou se často zapomíná, je opora. I venkovní okurky se dají pěstovat vertikálně, a když jim postavíte síť nebo pletivo, nejenže ušetříte místo, ale taky získáte zdravější rostliny. Plody se nedotýkají země, neplesniví a lépe dozrávají. Navíc sklizeň je pohodlnější a přehlednější – žádné plazení po kolenou a hledání v křoví. Otázka za milion: stříhat, nebo nestříhat? U skleníkových partenokarpických odrůd je to rozhodně dobrý nápad. Když budete pravidelně vyštipovat boční výhony a udržovat rostlinu v kondici, poroste lépe a nasadí víc plodů. U venkovních typů to není nutné, ale aspoň jednou týdně rostliny prohlédněte a přebytečné, nemocné nebo suché listy odstraňte.

Co když to nejde? Nejčastější problémy

A co když se přesto nedaří? Nejčastějšími nepřáteli jsou mšice, svilušky a padlí. Pravidelná kontrola je základ. Jakmile uvidíte první příznaky, zasáhněte. Někdy stačí postřik z vody a mléka, jindy pomůže výluh z česneku nebo soda s kapkou oleje. Funguje i mechanické odstranění napadených částí. Okurky jsou citlivky, ale když se jim věnujete, umí se bránit. Na závěr jedna finta, kterou zahrádkáři dobře znají: nesázejte všechny okurky naráz. Pokud rozdělíte výsadbu na dvě nebo tři vlny, budete sklízet postupně a úroda se vám nerozjede ve velkém najednou. To ocení hlavně ti, kdo nemají doma octovnu a padesát sklenic připravených na kvašáky.