Vánoce podle redakce Marianne

Monika Mudranincová, šéfredaktorka

Vánoce u nás začínají tím, že 4. prosince koupím barborky, ale na Štědrý den ráno se pravidelně rozčílím, protože manžel s dcerou se každý rok diví, že je opravdu čtyřiadvacátého a že se opravdu večer budou rozdávat dárky, které samozřejmě nemají. Takže se rozprchnou do obchodů a já bublám vzteky, protože toužím po rodinné pospolitosti u pohádek a slavnostního oběda. Místo toho se jdu projít, abych se uklidnila. Pár svařáků na Staromáku mi pomůže zapomenout na to, jak strašnou mám rodinu, a o štědrovečerní večeři je zase miluju.

Alžběta Dytrychová, on-line redaktorka

Štědrý den si neumím představit bez filmu Veselé Vánoce přejí chobotnice, mám ho i nahraný pro případ, že by Chobotnice zrovna čtyřiadvacátého v TV nedávali. Taky miluju vybírání dárků podle systému, mám na to speciální sešit. Zapisuju si jména, co chci dotyčnému pořídit, a pak si fajfkuju, jak jsem daleko.

Jan Fabián, grafik

Každé Vánoce bereme s kamarádem děti a prcháme do pražské zoo. Den uteče, smradi se unaví a doma na mě čeká vizovická slivovice. Díky ní se pak dá přežít i návštěva mé věčně prudící matky.

Klára McMahon, produkční

Díky manželovi slavím Vánoce dvakrát. První Ježíšek probíhá v Praze na blátě s mými rodiči a pak slavíme Christmas Day s mužovou devítičlennou rodinou v Dublinu, taky na blátě. V Irsku tradičně koukáme na pohádku Krampus a přejídáme se krocanem a bramborami (jistí nejmenovaní lidé v redakci tvrdí, že si vymýšlím, ale ráda bych zdůraznila, že poslední bramborový hlad byl v Irsku v roce 1849!). Nechybějí čokoládové kolekce Celebrations a na hlavě máme papírové korunky z Christmas Crackers.

Jak tráví Vánoce zbytek redakce se dozvíte v prosincové Marianne.