Intuitivní stravování není dieta, ale návrat k vlastnímu tělu. Má svá pravidla a není vhodné pro každého

Na rozdíl od diet je mindfulness eating neboli intuitivní stravování laskavější a pro mnohé dlouhodobě udržitelnější. Neexistují v něm totiž zákazy ani „špatné“ potraviny. Jak říká psycholožka Susan Albers, která se dlouhodobě zabývá vztahem emocí a stravování, je to smíření se s jídlem.

Princip intuitivního jedení

Když držíme dietu, řídíme se pravidly zvenčí, v případě intuitivního jezení se učíme vnímat vnitřní signály hladu, sytosti a chuti. To je ale pro mnohé ženy velice těžké. Jak říká Susan Albers, tenhle způsob stravování nás nabádá, abychom se odnaučili vnímat jídlo jako něco negativního. Bohužel dlouhodobé držení diet nás učí ignorovat naše signály hladu. Klíčem je položit si vždy otázku, po čem máme hlad, co nám náš hlad říká, že potřebujeme? Lehké to ale rozhodně není, a chce to trénink.

Mohlo by se vám líbit

Přerušovaný půst jako cesta k hubnutí: Zjistěte, kdy je prospěšný, a kdy ženám naopak škodí

Jak na vědomé stravování

1. Naučte se rozeznat hlad

A to dřív, než začnete otvírat lednici. Hlad totiž není jen kručení v břiše. Často se hlásí o slovo i jinak, třeba únavou, podrážděností, horším soustředěním a chutěmi na rychlé cukry. Podle psycholožky Susan Albers je důležité vnímat celé spektrum hladu, nečekat na extrém. Když jíme až ve chvíli, kdy máme „vlčí hlad“, tělo má tendenci jíst rychle, bez rozmyslu a často víc než skutečně potřebuje. Zkuste si v průběhu dne položit otázku: Jak se právě teď cítím?

2. Pravidelnost jako opora

Intuitivní jezení si mnoho lidí mylně vykládá jako naprostou volnost bez jakékoliv struktury, tedy že sníte, cokoli vás napadne. Nutriční terapeutka Dana Šímová ale upozorňuje, že tělo má rádo předvídatelnost. Pravidelnost v jídle stabilizuje energii během dne, napomáhá hormonům hladu a sytosti a snižuje riziko přejídání večer. Neznamená to, že budete mít striktní rozpis na minuty, ale jemný rámec, který vám dá pocit bezpečí. Intuice funguje lépe, když nebudete v panice.

3. Emoce k jídlu patří, ale naučte se je poznat

Ano, někdy jíme z radosti. A někdy ze smutku, stresu nebo nudy. A to je normální. Problém nastává ve chvíli, kdy jídlo používáme výhradně jako nástroj zvládání emocí. Intuitivní jezení vás učí všímavosti. Mám opravdu hlad? Nebo si potřebuju odpočinout? Co mi teď jídlo dává – energii, uklidnění nebo rozptýlení? Někdy si uvědomíte, že jídlo nepotřebujete, ale že stačí čaj, procházka nebo objetí. A někdy je v pořádku i čokoláda, bez výčitek.

4. Kvalita má své místo

Naslouchat tělu neznamená jíst pouze to, na co máme momentálně chuť. Tělo sice může chtít sladké, ale zároveň dlouhodobě touží po rovnováze. Když si nebudete nic zakazovat, chuť na „zakázané“ (tedy méně výživné) potraviny se časem přirozeně zklidní. Tělo si samo řekne o bílkoviny, zeleninu nebo teplé jídlo, jen mu musíte dát šanci promluvit. 

Mohlo by se vám líbit

Glykemická nálož prozradí, jaké si máte vybrat jídlo, aby vám dodalo energii bez chutí na sladké

Nevýhody intuitivního stravování

Pokud se chcete takto stravovat, je potřeba si uvědomit, že to není „stručný jídelníček“, ale proces založený na vnitřních signálech. Zároveň vás může nemile překvapit, že nehubnete. Mindfulness eating nezaručuje, že shodíte za měsíc deset kilo. Výzkumy ukazují, že je spojené s lepší psychickou pohodou, ale jeho dopad na dlouhodobou regulaci váhy je omezený. Rozhodně tedy není řešením pro toho, kdo chce „jen“ hubnout.

Proč není vhodné pro každého

Přestože se tento způsob stravování zdá ideální, protože nás učí všímavosti, ne každý by ho měl zkoušet. Výzkumy ukazují, že mnozí lidé mají problém s rozlišením mezi fyziologickým hladem a chutí, což může vést k nejistotě nebo chybám při rozhodování, co a kdy jíst.

To potvrzuje i nutriční terapeutka Dana Šímová, která říká, že člověk, který neprošel kurzem sebepoznání, to nemusí zvládnout, zvláště pokud roky držel diety. A obtížný může být tento typ stravování i pro lidi, kteří mají silně zakořeněné stravovací návyky nebo poruchy příjmu potravy. V takovém případě je vždy lepší využít pomoc specialisty.

Zdroje: Autorský text, PubMed, The Guardian, Healthline, VeryWell Mind, Psychology Today