Alkoholismus: Závislost si nevybírá, Janu potkala na mateřské dovolené

Alkohol je pro mnohé součástí zábavy. Je naprosto běžné, že když se sejde více lidí, první otázkou je: co si dáš k pití. Považujeme to tudíž za normální. U některých lidí se ale může stát, že více než na čas s těmi lidmi, se těší právě na ten alkohol. A že si klidně i dají skleničku občas sami večer. To pořád nemusí znamenat, že jsou dotyční alkoholiky. Červená kontrolka ale začíná svítit, když chuť na alkohol přichází každý večer. Tento problém má 10 % Čechů, tedy okolo 900 tisíc lidí, a zhruba 1,5 milionu lidí popíjí rizikově. Jana byla jednou z nich.

Žila naplno, hodně cestovala, setkávala se s přáteli. Mateřská "dovolená" ji ale ustřihla křídla natolik, že domácí "klec", ve které se najednou ocitla, nebyla schopna zvládnout jinak než pravidelným popíjením. Nekonečný proud domácích trivialit místo zajímavé kreativní práce a dobrodružných cest. Ani obří láska k dětem nedokázala její rozjíždějící se závislost zastavit. Skončila v léčebně, protože její pití bylo už neúnosné.

Důvody k začátku s pitím mohou být různé, mezi ty velmi časté patří přehlcení, či naopak nedostatečné naplnění, nebo kombinace těchto věcí, jako tomu bylo u Jany. Vliv má samozřejmě i tlak okolí či vyrůstání v prostředí, kde je to běžné, a další věci.

Když léčebna nestačí

Léčebna člověka dostane z toho nejhoršího, ale často ten boj odchodem z ní nekončí, nýbrž začíná další. Jana se po odchodu z léčebny obrátila na průvodkyni, aby se dokázala vrátit zpátky do běžného života a nezbláznila se z něj. Velmi se bála, že začne znovu pít. Měla hrůzu z toho, jak ji přijme manžel a děti, zda jí budou důvěřovat, a z toho, jak bude bez berličky alkoholu zvládat každodenní kolotoč. „Jana ke mě nastoupila do roční cesty, která je minimem na to, aby se člověk po léčbě stabilizoval. Je nutné přeskládat život tak, aby byl sám o sobě smysluplný a příjemný a přestala se v něm vyskytovat neustálá nutnost úniku,“ vypráví Elen Kovalčíková ze SoulAdventure, která provádí lidi na cestě k vlastní svobodě.

Spolu začaly překopávat Janin život a obecné vzorce chování, myšlení i prožívání všude tam, kde to bylo možné. „Jana se začala učit mít více ráda sama sebe a skrze to i svůj život, i když v tu dobu zrovna nebyla na vrcholu tvoření. Postupně jsme také pracovaly na tom, aby Jana své tvůrčí schopnosti dokázala vnášet i do prosté každodennosti a nebrala ji jen jako nutné zlo. Soustředily jsme se také na přijetí pocitu viny za její selhání. Pocitu studu za celý ten problém, který dle jejího přísného vnitřního kritika "totálně nezvládla". Nebylo to snadné, ale povedlo se,“ doplňuje průvodkyně. V neposlední řadě pracovaly i na vytváření nových zdravých návyků a hledaly způsoby, jak by si mohla odfrknout i bez alkoholu.

Dnes je z Jany zralá žena, která ví, co chce a také ví, že za každé velké rozhodnutí musíme zaplatit nějakou cenu. Často ne malou. Velkým krokem pro ni bylo, že si založila malé podnikání, kde mohla realizovat své nápady. Pochopila, že pocit svobody vzniká v našem nitru a pokud nám schází, nepodpoří ho ani plná vnější volnost.

Jak rozpoznat závislost?

„Závislost na čemkoli se vyvíjí dlouze a plíživě. Na alkoholu nemusí být hned znatelná, protože pití je integrální součástí naší kultury. Navíc je potřeba odlišit závislost fyzickou a psychickou. U té fyzické nemůžu bez pití vůbec být, ani den. U té psychické se bez alkoholu jenom necítím v duševním komfortu. V jistém smyslu pak alkohol řídí celé moje rozhodování, volnočasové aktivity nebo to s kým se stýkám,” vysvětluje Elen, která provádí lidi, kteří jsou již po léčbě a potřebují podporu na další cestě životem, a pak lidi, jejichž závislost není zatím tak vážná, aby museli absolvovat pobytovou léčbu, neboli takzvanou odvykačku. „Frekventované a excesivní pití deformuje naši osobnost. Zvykneme si být upřímní nebo laskaví jenom, když jsme opilí. Uvolnit se jenom s alkoholem, projevit plamennější emoce pouze, když máme alespoň hladinku, a tak dál. Zbytečně to zplošťuje naši duši a brání jí to v přirozeném rozvoji a růstu,“ doplňuje.

A pokud chcete zjistit, zda máte s alkoholem problém, či nikoliv, je dobré si vyzkoušet alespoň měsíc nepít vůbec, využít například iniciativy Suchý Únor a pozorovat na sobě pocity, které abstinence přináší. Pokud je jeden měsíc bez pití v čemkoliv náročný, závislost je dobré začít řešit. 

Co dělat, když zjistíte, že se závislost týká právě vás

Je dobré ihned vyhledat někoho ke sdílení. Promluvit o tom s blízkým člověkem, partnerem, přítelem nebo s psychologem, průvodcem či jiným terapeutem. Je důležité, aby bezprostřední okolí vědělo, že se to děje. I když může být velmi těžké to přiznat. A pokud to opravdu není možné přiznat vašemu blízkému okolí, najděte odvahu vyhledat odbornou pomoc, které se dřív nebo později skoro nelze vyhnout. 

„Je důležité si uvědomit, že závislost si nevybírá. Nesouvisí ani s inteligencí, ani s disciplínou nebo sociálním zázemím. Může se dotknout kohokoliv z nás v jakémkoliv věku či fázi života,“ objasňuje průvodkyně, která se k průvodcovství dostala skrz vlastní uzdravení a dnes se mu věnuje čtvrtým rokem. „Člověk se rodí závislý na vzduchu, vodě, jídle, rodičích, blízkých, atd. Vždycky na něčem závislí budeme a je to tak v pořádku. Důležité je vybrat si na čem a proč, aby naše závislostní kompenzace nebyly tolik destruktivní. Je například určitě zdravější kompenzovat sportem než pitím, psaním básní než sítěmi, hlubokými rozhovory s přáteli než koukáním na seriály, a tak dál,“ uzavírá.