Nehádá se, se vším souhlasí a ještě vám pochválí večeři, i když jste ji připálila. Zní to jako perfektní partner? Možná ano. Jenže někdy může být přílišná dobrota a oddanost únavná. Kdy se z ohleduplného muže stává někdo, kdo nechává veškeré rozhodování na vás, a proč může přehnaná snaha zavděčit se tlumit i partnerskou touhu?
„Kam dnes půjdeme?“ zeptáte se. „Mně je to jedno, vyber ty,“ dozvíte se. Po čase vybíráte nejen restauraci, ale plánujete dovolenou, hlídáte termíny, řešíte domácnost a rozhodujete, co se bude dít o víkendu. A to může být pořádně úmorné.
Na počátku vztahu hledáme u partnera logicky dobré vlastnosti, což dokládá i český průzkum. Umění naslouchat označilo za přitažlivé 99 % respondentů, dobrého společníka oceňuje 98 % z téměř pěti tisíc respondentů a upřímnost kvituje 100 % dotázaných. Jenže: čeho je moc, toho je příliš. Kdy se vlastnosti, které na partnerovi zpočátku upřednostňujeme, mohou změnit v nenápadného rozvraceče vztahu? Respektive: za co dobrotu a oddanost nezaměňovat a proč?
Vlaje jako sáček
Problém není v tom, že je muž hodný. Potíž nastává v okamžiku, kdy se jeho ohleduplnost promění v pasivitu. Takový partner bývá přirovnán k „igelitce“ – nechá se životem vláčet, kam ho to zrovna zavane. S tím souvisí i pojem mentální zátěž. Socioložka Allison Daminger ve výzkumu 35 párů dokázala, že domácí práce nejsou jen vaření nebo uklízení. Patří k nim také předvídání, co bude potřeba, hledání možností, rozhodování a následná kontrola, což ve vztahu aktivně řeší více ženy. „Nejvíc mě unavovalo, že jsem musela vždycky říct, co přesně má udělat. Pak to sice bez řečí udělal, ale byl jako moje další dítě. Vlastní hlavu vůbec nepoužíval. Aspoň ne na nic, co se týkalo domácnosti,“ potvrzuje pětačtyřicetiletá Jana.
Ještě o krok dál je takzvaná weaponized incompetence, tedy předstíraná či účelově využívaná neschopnost. Typické: „Vůbec nevím, jak se zapíná pračka,“ může v některých domácnostech znamenat, že úkol nakonec raději udělá partnerka sama a muž nemusí slevit ze svého pohodlí. Neznamená to samozřejmě, že každý člověk, který něco neumí, svou neschopnost záměrně předstírá. Rezervy máme každý, jde o to, nebýt vypočítavě líný.
Pečovatel bez jiskry
Druhým úskalím jsou muži, kteří jsou sice aktivní, ale jejich touha zavděčit se přesahuje zdravé meze. Takový partner nad vším příliš přemýšlí, při milování je až moc ohleduplný a připravuje tak společný život o přirozenou dravost a erotické napětí. Někdy je důležité v ložnici vědomě odložit roli hodného pečovatele a dovolit si trochu dominance. Psycholog David Schnarch ve své knize Vášnivé manželství vysvětluje, že někteří muži trpí neustálou potřebou partnerku zachraňovat. Jakmile má špatnou náladu, hned se s tím snaží něco dělat, protože jejich vlastní emoční stabilita je nezdravě závislá na tom, jestli je spokojená. Další expert, Robert Glover, upozorňuje v bestselleru Přestaň být hodným klukem! na to, že hodní kluci mohou fungovat na bázi takzvaných skrytých dohod. Dělají pro vás první poslední s tichým očekáváním, že za to obdrží lásku a uznání, a když to nepřijde, propadají pasivní agresivitě. Vztah se tím unaví, protože pocit, že máte doma dítě žádající neustálé uznání, rozhodně vášeň nevzbuzuje.
Doporučujeme
reklama
Cvičený pejsek
Řešením není vyměnit hodného muže za nadsamce. Spíš přestat zaměňovat dobrotivost za pasivitu a ohleduplnost za neustálé přizpůsobování a kumulování frustrace. Partner by měl umět říct, co chce, převzít odpovědnost a zároveň respektovat hranice partnerky. Muž, který má vlastní názor a umí se patřičně vymezit a přitom být nápomocný, je zajímavější než ten, který na všechno jako vycvičený psík odpoví: „Jak chceš, miláčku,“ a nechá sebou smýkat.
Zdroj: autorský text, yoo.cz, Behavioral Scientist, Research Gate, David Schnarch: Vášnivé manželství, Robert Glover: Přestaň být hodným klukem!
Bára Basiková otevřeně o tom, proč měla ze vztahů se svými muži odejít dřív
.jpg)
