Miluju tě, ale doma tě nechci. Mingles mají láskyplný vztah, přestože (nebo protože) nežijí spolu

„Model vztahu, kdy jsou partneři spolu, ale nežijí ve společné domácnosti, bývá častější zejména u lidí po třicítce či čtyřicítce, kteří už mají za sebou předchozí vztahy, rozvody nebo období silného partnerského zklamání,“ upřesňuje terapeut Pavel Vacek. Důvodem pro tento styl partnerství může dle jeho slov být i to, že mnozí nechtějí ztratit vlastní prostor, rytmus ani identitu jen proto, že vstoupí do vztahu. „Zatímco ještě před pár lety bylo oddělené bydlení vnímáno spíš jako přechodná fáze vztahu, dnes se z něj stává vědomá životní volba,“ říká Pavel Vacek.

Mohlo by se vám líbit

Být single není diagnóza, samota znamená svobodu. Užijte si rande sama se sebou a ve své vlastní režii

Mít vlastní prostor

Moderní vztahy se mění. Představa, že láska automaticky znamená společné bydlení, dnes bere za své. Pro mnoho lidí je totiž osobní prostor k nezaplacení a pečlivě si jej střeží. Neznamená to však, že by partnera nemilovali. Mingles si užívají výhody partnerského života, ale zároveň neřeší každodenní stereotypy, které často vedou ke konfliktům. Každý má své tempo, své rituály i svůj byt. „Pro některé páry může být oddělené bydlení překvapivě zdravou formou partnerství. Umožňuje zachovat autonomii, čas pro sebe, vlastní způsob fungování a zároveň prožívat blízkost bez každodenního tlaku,“ vysvětluje Pavel Vacek a dodává: „Často vidím, že zejména ženy po určité životní zkušenosti už nehledají ‚splynutí‘, ale spíše klidný, bezpečný a respektující vztah.“

V týdnu nebo o víkendu

Mingels jsou mnohdy lidé po náročných vztazích nebo rozvodech. Nejde však o strach z lásky, ale spíš o potřebu zachovat si vlastní identitu a psychickou pohodu. Právě absence klasických vztahových pravidel je na mingles přitažlivá. Některé páry spolu tráví polovinu týdne, jiné jen víkendy. Mingles mohou fungovat jak blízko sebe, tak na dálku. „Důležité je ale rozlišit, zda jde o vědomě zvolený model, nebo spíše o obranu před přílišnou blízkostí,“ upozorňuje terapeut a pokračuje: „Pokud člověk používá vzdálenost jako ochranu před zranitelností, samotné oddělené bydlení vztah nezachrání. Jen vytvoří větší prostor, ve kterém se některé problémy chvíli méně ozývají.“ 

Mohlo by se vám líbit

Zileniálové žijí jinak než mileniálové nebo gen Z. Nehoní se za kariérou, vztahy berou realisticky a vědí, co chtějí

Kvalita emočního propojení

Seznamování a následné partnerství je stále svobodnější, autentičtější a nejsou zatíženy přehnanými očekáváními. Pro někoho je stále vrcholem vztahu společné bydlení, pro jiné možnost milovat, ale každý po svém a se zachováním vlastního prostoru, což potvrzují i slova terapeuta: „Psychologicky je zajímavé, že dnešní vztahy se stále více posouvají od společenské povinnosti ke kvalitě emočního propojení. A právě tam se často rozhoduje, jestli vztah funguje — ne podle toho, kolik sdílíme skříní, ale zda vedle druhého člověka můžeme být sami sebou.“

Pavel Vacek je psychoterapeut a lektor působící v rámci společnosti Psychoterapie Vacek. Ve své praxi se dlouhodobě věnuje partnerským vztahům, depresím, panickým stavům, ADHD a závislostem. Zaměřuje se také na onko-psychoterapii. Ve své práci propojuje moderní psychoterapeutické přístupy s důrazem na praktickou pomoc, lidskost a srozumitelnou komunikaci.

Zdroj: autorský text, rozhovor s Pavlem Vackem, The Times